Radko Kubičko: Bytová politika i nepolitika ministra Bartoše
Čeští vládní politikové, včetně premiéra Petra Fialy, až nápadně jednotně používají na sociálních sítích úsloví, že dobrých zpráv není nikdy dost. A zavěšují pod ním různá drobná zlepšení situace. Jenže těch zpráv opravdu není dost. Zejména v oblastech, která nejvíce dusí českou společnost, ať už to jsou ceny benzínu, elektřiny, plynu, ale zejména nedostupnost bydlení.
Česká republika obsazuje poslední místa v Evropské unii a bylo by vskutku zajímavé, jak by o tom mluvil premiér Fiala, kdyby byl zase opozičním lídrem. Tehdy totiž velmi rád tepal vládu právě čísly v evropských srovnáních. Ne že by se vláda nesnažila, ale na rozdíl od opozice nyní její politikové více tuší, že ministři nejsou všemocní, nebyli tehdy a nejsou ani dnes.
Čtěte také
Ale jde o vládu spíše pravicovou a liberální, tak by měla více sázet na tržní principy, které v mnoha odvětvích přivodily dostatek zboží a přijatelné ceny. Takže politicky je třeba připomenout, že ODS, vždy stojící na straně trhu, přepustila citlivé oblasti koaličním partnerům. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela z hnutí STAN je zajisté zkušený ekonom a vyjednavač, ale výsledky zatím nejsou nijak oslnivé.
A bydlení má na starosti Ivan Bartoš spíše z levé vládní frakce, Pirátská strana sice vznikla na požadavku totální deregulace internetového prostoru, v ekonomice a právě zrovna v oblasti bydlení byla podezírána z receptů bezmála komunistických, jako je znárodňování či nahlašování nadměrných metrů.
Vláda nepostoupila
Ministr pro místní rozvoj nešel touto cestou, staví na tržním prostředí, ale než do něj tvrdě říznout, pokud selhává, snaží se ho jen různě drobně vylepšovat. Naposledy úspěšně poslal do legislativního procesu návrh zákona o dostupném bydlení, který prošel vládou i poslaneckým prvním čtením.
Čtěte také
Obecně problém neřeší, sám návrh se pasuje spíše do role ochránce těch nejslabších kategorií. Jenže potíže s trhem má celá společnost, i střední třída si dnes často nemůže vlastní odpovídající bydlení dovolit, ať už vlastnické, nebo nájemní, na které chce Bartoš více sázet.
Chce dokonce pomoci vlastníkům bytů je pronajímat potřebným, což opozice kritizuje jako realitní kancelář na státní útraty. Kvůli nim ostatně návrh zákona zprvu narazil i na vládě, protože předpokládá náklady.
Jenže trh s bydlením musí hlavně fungovat, teprve pak v něm je možné dělat zásahy ve prospěch těch nejslabších. A jak správně Bartoš připomíná, byty nejsou housky, takže zajistit jejich dostatek za přijatelné ceny není tak jednoduché. Ale přesto není možné příklady podceňovat.
Čtěte také
Třeba kdysi byla absurdní obava, jestli občané budou mít na nutné technologické pokroky, třeba počítače, mobilní telefony nebo přijímače digitálního signálu. Útlocitnější politické síly také navrhovaly všemožné státní podpory. Trh ale v tomto případě opravdu všechno vyřešil. V případě bytů se zdá, že by jen potřeboval více pomoci, což by měla být doména pro liberální síly ve vládě. Ty ale spíše mlčí a nechávají to na těch druhých, více sázejících na texty zákonů a regulace.
Jestliže totiž například samo ministerstvo uvádí, že v České republice je více než půl milionu neobsazených bytů, tak je to obrovská síla, která kdyby se na trh vrhla, muselo by to být znát. Státní realitka asi nepomůže, když tušíme, že jde hodně o investiční byty, růst cen nemovitostní způsobil, že když chce někdo vydělat, koupí byt a stačí ho nechat ležet a sčítat zisky.
Na to ale existují mechanismy, jak to změnit. Je určitě nevhodné, aby byl byt, který zajišťuje základní lidské právo na bydlení, tak výhodným investičním artiklem.
Vláda v tomto směru nijak nepostoupila, stejně jako vlády minulé. Přitom je jí možno dokola opakovat, že neschopnost demokratického systému zajistit lidem bydlení přispívá k jejich nedůvěře a příklonu k radikálním silám, které mají na složité otázky jednoduché recepty, o kterých byla řeč. V konečném důsledku ale nakonec stejně nefungují.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
