Putin v Izraeli

Nikde se mu přirozeně nepodařilo to, co ve vazalských státech ve svém okolí nebo na Kubě, ale přesto tu od druhé války postupně vzniklo a poté zase zaniklo několik vyloženě prosovětských režimů - počínaje Násirovým v Egyptě a konče dejme tomu jihojemenským. Bývalý Sovětský svaz utopil na Blízkém východě během poválečných čtyřiceti let stovky miliard dolarů, ale když se dnes po této oblasti rozhlédne, není tato investice prakticky znát.

Přesto, nebo možná právě proto, Rusové automaticky považují Blízký východ i nadále za oblast svých strategických zájmů a podle toho se tu taky chovají.

Právě proto musel Vladimir Putin dnes obhajovat plánovaný prodej ruských protiraketových systémů Sýrii. Trval přitom na ruském výkladu, že tyto zbraně nepředstavují žádnou hrozbu pro židovský stát. Izrael se totiž v minulých týdnech opakovaně snažil Rusko přimět ke zrušení této obchodní transakce. Na společné tiskové konferenci s izraelským prezidentem Mošem Kacavem se Putin vyjádřil i k druhému kontroverznímu tématu, jímž je spolupráce Ruska s Íránem v jaderné oblasti. V této pasáži znovu zdůraznil, že se tato spolupráce omezuje na mírové využití jaderné energie. Jistou úlitbou byl snad jen tvrdší postoj vůči íránskému jadernému programu, když ruský prezident prohlásil, že Teherán musí udělat více pro to, aby přesvědčil svět, že neusiluje o výrobu jaderné bomby.

Rusko zkrátka už od dob svého bývalého ministra zahraničí a poté premiéra, jinak špičkového odborníka na celý arabský svět Jevgenije Primakova zachraňuje na Blízkém východě, co se dá. Právě proto představitelé izraelského Knesetu hledí zatím velmi opatrně i na Putinovu nabídku, že by Moskva mohla na podzim uspořádat mezinárodní konferenci o blízkovýchodní krizové oblasti a čekají až na návrh nějakého zcela konkrétního programu.

Španělský list La Vanguardia napsal, že Putin hledá na Blízkém východě svou vlastní roli. Pravděpodobnější ovšem je, že svou novou roli v této mimořádně citlivé oblasti světa hledá celé jeho Rusko. Dlužno podotknout, že si při tom počíná stejně jako například v Američany vedeném tažení proti Miloševičovu Bělehradu v roce 1999 či nejnověji během protisaddámovské irácké kampaně - Rusové totiž hledají hlavně přehmaty, trhliny a nedostatky, jichž se jistým přehlížením blízkovýchodní agendy ve svém prvním prezidentském období dopustil George Bush, plně zaujatý válkou proti světovému terorismu. Podle starého ruského přísloví Pánbůh nemá prázdno rád se pokoušejí udržet všude, kde ještě jistý, dnes hlavně ekonomický vliv mají (viz již zmiňovaný Írán), ale pokud možno proniknout i tam, odkud byli po pádu komunistické supervelmoci vytlačeni, či dokonce tam, kde neměli vliv nikdy.

Je velice málo pravděpodobné, že by se současnému, sice již konzolidovanému, ale přece jen stále ještě slabému Rusku podařilo obnovit svůj vliv na Blízkém východě z dob studené války. Na druhé straně však není nejmenších pochyb o tom, že úměrně růstu svých ekonomických možností se o něco takového Rusové budou stále častěji pokoušet.