Psi vnímají hlasy podobně jako lidé

Vyšetření funkční magnetickou rezonancí není jednoduché ani pro člověka, natož pak pro psa. Aby mohla složitá aparatura zaznamenat aktivity různých částí mozku, nesmí se vyšetřovaný subjekt ani pohnout. Člověk tohle snadno pochopí a s trochou snahy i zvládne. Ale jak to vysvětlit psovi, abychom mohli nahlédnout do procesů, které se mu odehrávají v mozku?

Maďarští vědci pod vedením Attily Andicse z budapešťské University Loránda Eötvöse vycvičili celkem jedenáct psů tak, aby vyšetření mozku funkční magnetickou rezonancí zvládli. Psům nakonec nečinil pobyt v aparatuře problém a dokonce se na „práci v přístroji“ těšili. Stali se z nich vzorní spolupracovníci výzkumného týmu.

Andicse a jeho tým zajímalo nejen to, jak vnímají lidé a psi zvuky vydávané příslušníky jejich vlastního druhu. Možná ještě zvědavější byli na to, jak reaguje mozek člověka na zvuky vydávané psy a naopak, jak vnímají psi zvuky vydávané lidmi. Člověk a pes žijí spolu desetitisíce roků a velmi dobře si rozumějí. Psi dokážou reagovat na více než stovku slov lidské řeči. Také člověk vytuší z psího štěkotu nebo kňučení, co asi jeho čtyřnohý přítel pociťuje. Vědci proto vyšetřovali mozky lidí i psů během šestiminutového „sezení“, při kterém jim z nahrávky pouštěli do sluchátek zhruba dvě stovky nejrůznějších zvuků – od psího žalostného kňučení po radostný štěkot, od lidského smíchu až po pláč.

Pes čekající na vyšetření funkční magnetickou rezonancí|foto: Cell Press

Výsledky Andicsova týmu zveřejněné v předním vědeckém časopise Current Biology přinesly velké překvapení. Pes zpracovává zvuky v mozkovém centru, které se nápadně podobá sluchovému centru v mozku člověka. Podobnost je podstatně vyšší, než vědci očekávali. Lidé i psi reagují silnějším nabuzením sluchového centra na zvuky nesoucí pozitivní emoce, například na smích nebo radostný štěkot. Zvuky se zápornými emocemi, jako je kňučení nebo pláč, tak silnou odezvu nevyvolají. Zároveň bylo během experimentů jasně patrné, že jak lidé tak i psi reagují silněji na zvuky příslušníků vlastního druhu. Odezva psů na lidskou řeč je tedy slabší než na psí zvuky. Přesto je pes s to odlišit v lidském projevu pozitivní a negativní emoce a nereaguje stejně na lidský smích a pláč. Právě tato schopnost „čtení emocí“ by mohla být podle Andicse a jeho spolupracovníků výsledkem vzájemného soužití člověka a psa, které má historii dlouhou 30 000 let.

Podobnost funkce sluchového centra psa a člověka donutila vědce k přehodnocení představ o evoluci této části savčího mozku. Zatím bylo jasné, že podobně jako člověku funguje sluchové centrum makakům. To dávalo evolučním biologům jistotu, že takto utvářené nervové obvody nervového centra jsou staré nejméně 30 milionů roků. To je doba, před kterou žil společný předek lidí a makaků. Nová studie posouvá vznik nervových obvodů sluchového centra do doby vzdálené 100 milionů roků, kdy žili poslední společní předci, od nichž se odvíjely evoluční linie dnešních psů a lidí.

Zdroj: Science AAAS, Current Biology, fMRI Brno - funkční magnetická rezonance