Protesty
Protestovat lze různě. Třeba tak, jak to dělají Greenpeace ve Valašském Meziříčí, když na protest proti výrobě ftalátů táboří na komíně chemičky. Anebo jako děti přistěhovalců v ghettech u Paříže. Tam se noc co noc zapalují auta či domy v reakci na smrt dvou mladých imigrantů, kteří údajně na útěku před policií uhořeli v trafostanici.
Není pochyb o tom, že horolezci, kteří vylezli na komín s notebookem, do kterého sbírají podpisy podporující novou evropskou chemickou politiku, zatímco dole jejich kolegové diskutují se starostou, zvolili přijatelnější způsob, jak upozornit na vážný společenský problém. Však také policie, která není z počínání horolezců příliš nadšená, moudře rozhodla, že s nimi přestupek vyřeší, až slezou dolů. Případné zatýkání aktivistů ve výšce vyšší než sto metrů by totiž podle policie nebylo bezpečné.
Francouzská policie to má horší. Zatímco ministr vnitra prosazuje nulovou toleranci k banditům, jiní politikové upřednostňují jednání, aniž by ovšem jednat bylo s kým. S takovým protiřečivým politickým zadáním se pouliční válka vede policii obtížně. Nulová tolerance vylučuje jednání, a jednání vylučuje nulovou toleranci. Zatímco aktivisté Greenpeace jsou dobře na očích a svůj spor vedou ze stometrového nadhledu, francouzští imigranti něco rychle zapálí a slehne se po nich zem. Mají-li oba zmíněné protesty něco společného, je to bohužel jejich marnost. Chemici si budou vyrábět, co se jim zlíbí, a francouzští imigranti zůstanou ve svých ghettech. Většinovou společnost totiž po pravdě netrápí ani ftaláty, ani situace přistěhovalců. Znervózňují ji spíše protesty. Nejsou pranic zábavné a nutí k přemýšlení. Nebýt protestů, nevědělo by se o problémech, které stejně není chuť řešit. Drsný svět by působil vlídně. S tím je už ale konec.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.