Projev prezidenta Václava Klause

Zároveň se ovšem netají svou určitou nedůvěrou k procesům, které v Evropské unii probíhají. Ministr zahraničních věcí Svoboda se sice pokusil interpretovat Klausův podpis pod přístupovou dohodou jako jeho bezvýhradný souhlas s ní. Tak tomu ale určitě není.

Už v samotném projevu před referendem se prezident neopomněl zmínit o tom, na čem se v zásadě shodují velké politické strany. ODS to navrhla a ČSSD v zásadě souhlasila. Až bude jasné, jak bude vypadat budoucí Evropská unie, mělo by se konat další referendum, a to za rok či dva roky. Výsledky složité diskuse mohou, podle prezidenta, totiž změnit podmínky členství.

Prezident, v souladu s evropskými konzervativci, je velmi skeptický ke snahám některých evropských politických sil k přílišné integraci, která bývá vyjadřována slovem federalizace. Pokud by se Evropa měla stát jedním federálním státem, bylo by to obtížné pro státy malé, protože dominantní roli by zde hrály státy velké, zejména Francie a Německo. A oba tyto státy jsou proslulé svým sociálním státem. Evropská pravice se proto takové federalizace obává. A nejinak je tomu s pravicí českou. Na tom zřejmě není nic divného.

Zajímavější je fakt, s jakou lehkostí některé politické síly nastolují myšlenku, že by možná bylo lépe nyní Evropskou unii odmítnout. Hlasovat by se mělo, ani ne tak proti Evropě, jako proti této vládě, která podle názoru některých, vyjednala pro Českou republiku ponižující podmínky.

I kdyby to byla pravda, je otázka, zda-li by České republice prospěl odklad členství o zmíněné dva roky a zda-li si to vůbec Česká republika, se svým ne zcela tak silným hospodářstvím, může dovolit. Všechny dosavadní smlouvy by sice zůstaly v platnosti, avšak určitá forma izolace by státu přece jen hrozila. I když je pravda, že současná vláda ne zcela vše, v souvislosti s Evropou, zvládla. Nejméně asi informační kampaň, přesto je sporné, zda-li má být nadcházející referendum spojováno s osudem vlády premiéra Špidly.

Prezident Václav Klaus tedy jasně občanům neřekl, jak bude sám hlasovat a těžko to asi řekne po svém hlasování. V sobotu, kdy členové vlády budou společně čekat na výsledky, má prý prezident soukromý program. Nechce být tedy s touto vládou. Zmínil možné opakování referenda o Evropské ústavě a znovu opakoval, že občané také mají rozhodnout, zda má Česká republika dobrovolně předat významnou část své suverenity a samostatnosti většímu nadnárodnímu celku, výměnou za spolupodílení se na jeho rozhodování a za možnost být jeho součástí.

Tolik doslovná formulace. Když se nad ní zamyslíme, že prezident se možná přiklání přece jen spíše k zachování suverenity. Stejně opatrně se vyjadřuje i jeho bývalá strana ODS, která je sice pro vstup, ale jsou v ní i vlivné síly, které pro vstup nejsou. Respektive nejsou pro vstup nyní. Domnívají se totiž, že pokud by u moci byla jiná vláda, vyjednala by pro Českou republiku lepší podmínky. Podobný názor zřejmě zastává v nitru své duše i prezident.

Vše nyní bude opravdu na občanech. A musí se rozhodnout sami. Ale především za své rozhodnutí musí nést zodpovědnost. Ať už rozhodnou ano nebo ne, budou muset umět snášet výhody i nevýhody takového rozhodnutí. Stejně tak mají odpovědnost ti, kteří občany vyzývají hlasovat tak či onak. Pokud je občané poslechnou, měli by umět převzít odpovědnost za své rady nebo nerady. To platí o vládě i opozici, ale i prezidentovi.