Proč u nás novinářská profese vznikala se zpožděním?

Pražské noviny|foto:Archiv Muzea Vysočiny, Havl. Brod

Vznik novinářské profese v českých zemích se váže k poslední třetině 19. století. V bouřlivých letech 1848 až 1949 tisk sehrával roli aktivního účastníka. Po zrušení cenzury císařským patentem ze dne 15. března 1848, se v novinách díky deregulaci objevila politická témata. Periodika a časopisy se zakládaly zejména v Praze a Brně.

Na venkově byla nová periodika vázána na tiskárny, ale jejich existence byla krátká. Úroveň a náplň titulů pak závisela převážně na vzdělání a intelektu redaktorů.

V této etapě revolučních pohybů novinář svými názory vstupoval do veřejné sféry a jeho role, jako důležitého účastníka veřejné diskuze, ovlivňovala politickou arénu. Ale stále ještě nemůžeme regulérně hovořit o profesi, která by redaktory či novináře finančně saturovala.

Osobnost, která pohnula veřejným míněním

Výraznou osobností na mediální i politické scéně byl Karel Havlíček Borovský, který byl liberálním novinářem s logickou argumentací a ironií.

Čtěte také

Karel Havlíček Borovský by měl 200 let, nad jeho myšlenkami ale budete žasnout

Pro konstituování politické žurnalistiky ve veřejném prostoru v rámci rakouské monarchie, udělal pro české podmínky mnoho.

4. dubna 1848 předal redakci Pražských novin Karlu Sabinovi, aby se mohl věnovat vedení Národních novin. V redakci s ním pracovali Vilém Gabler, Václav Nebeský, Jan Slavomír Tomíček, Jan Votka a Hermenegild Jireček.

V létě roku 1848 se Borovský stal poslancem ústavodárného Říšského sněmu, ale mandátu se vzdal už v prosinci, aby se mohl věnovat novinám. Tolik byly pro něho důležité. Národní noviny byly orientovány národně-liberálně a od roku 1849 nabraly radikálnější směr.

Český žurnalista od konce 60. let 19. století

Posuňme se do roku 1860, kdy se objevují další výrazné osobnosti mediální scény. Během 60. let až do konce 80. let 19. století se formovalo směřování titulů, utvářel se okruh čtenářů a ustavovala se novinářská profese.

Národní listy ze dne 29. června 1914 - titulní strana|foto:Národní listy, zdroj: Klára Dvořáková

V březnu 1863 vstoupil v platnost tiskový zákon, který pro tisk kodifikoval nový právní řád. Rozvoj politických novin vedl k vnitřní diferenciaci českého žurnalismu a to podle politických stran.

Objevují se nové osobnosti – jako bratři Grégrovi, kteří do Národních listů zapojují nejlepší spisovatele a novináře, například Karla Sladkovského, Josefa Baráka, Vítězslava Hálka, Jana Nerudu, Svatopluka Čecha nebo Josefa Anýže.

Julius Grégr tak vytvořil nejvýznamnější politický deník 2. poloviny 19. století. Před prvním číslem Národních listů vyšel už 2. října 1860 deník Čas Aloise Krásy, kde působili Karel Sladkovský, Vincenc Vávra Haštalský nebo Jan Slavibor Knedlhans Liblinský. Jak se měnila pozice novinářů dále během 20. století, se dozvíte od historika Jana Cebeho z FSV UK.

Novinářský status po roce 1989

Novinářské povolání se ustavovalo v určitých časových osách v úzké vazbě na politickou, společenskou, ekonomickou, ale i technologickou situaci. O ni hovoří Jan Jirák z FSV UK jako o důležitém mezníku, zejména po roce 1989.

Čtěte také

Rozhlasový komentátor je do určité míry nevděčné povolání

O novinářství se začalo diskutovat ve veřejném prostoru, přijížděli odborníci ze zahraničí, aby naučili novináře pracovat v nově ustavených demokratických poměrech.

Těch důvodů, proč se novinářské profesi věnovala pozornost, bylo více. Nesmíme zapomenout na to, že se měnil celý mediální systém, transformoval se normativní a ekonomický rámec médií a ustavovala se nová právní legislativa. Novinář měl ale stále slabý sociální status, i když jeho role v „prostoru“ postupně sílila.

Jaké mechanizmy mohou ohrozit postavení novináře u nás a jakým směrem se bude ubírat profese za existence síťových médií? Jaké výrazné historické etapy změnily pohled na tuto profesi? A jaký sociální status má novinář dnes? Téma pro mediálního historika Jana Cebeho a mediálního teoretika Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. (repríza)