Karel Havlíček Borovský by měl 200 let, nad jeho myšlenkami ale budete žasnout

11. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Havlíček Borovský, český politik, novinář a spisovatel (1821-1856)

Ať si nalistujete kterýkoli text z pera Karla Havlíčka Borovského, ačkoli je to už 200 let, co se narodil a co mu osud dopřál žít tak nestydatě krátkou dobu, nebudete stačit žasnout nad pronikavostí, jiskrností, nápaditostí, tvořivostí a moudrostí jeho myšlenek. Chcete se poučit o tom, co je svoboda a demokracie? Tématu dnes nanejvýš aktuálním? Začtěte se do Havlíčka.

Srozumitelnou formou a na první dobrou vám umožní cele otázku pochopit a dopracovat se k témuž poznání, ke kterému se dnešní studenti usilovně prokousávají terminologickou houštinou novodobého vědeckého jazyka.

Čtěte také

Občanská svoboda se mu jako teologovi rýmovala se svobodou náboženskou. Opovrhoval náboženským pokrytectvím, ať už pramenilo z kterékoli denominace či víry.

Jemu poctivému katolíkovi se doslova zajídalo rakušáctví katolické církve, ono nemravné spojení oltáře a trůnu. Víra tu byla předstíraná. Spíš věřícím vytírala zrak, než aby jim zvěstovala dobrou zprávu.

Věrohodně věru nepůsobila, když „nádhernými oděvy, skvostnými ceremoniemi, ještě k tomu od pohanů přijatými, procesími, dosti nemotorně vymyšlenými místními zázraky, otčenášky, svíčičkami, růženci (...) chtěla nahraditi lidu pravé náboženství“.

Havlíček ctil věřící 

Možná by býval v této souvislosti uvítal jako trefnou židovskou anekdotu o tom, jak Roubíček s Kohnem navštívili Řím. Dorazili až na výpravné Svatopetrské náměstí, když tu kolem nich projela kolona nablýskaných limuzín a zastavila rovnou před Petrovou bazilikou.

Z aut se vyhrnula vzácná, umně vyšívaná roucha, zlatem krumplovaná, démantové prsteny a zlaté křížky se spasitelem. Roubíček, patře na tu nádheru, potřese uznale hlavou a utrousí: „To je firma! A začínali s jedním oslíkem!“

Když byl Karel Havlíček Borovský malý chlapec, jezdíval na prázdniny na faru do Batelova na Vysočině

Havlíček ctil věřící vnitřně poctivě, ať už jejich pánbíček byl jakýkoli či odkudkoli. Ač byl úřady pronásledován, na myšlence zachování rakouské říše trval pod podmínkou, že se monarchie promění v demokratickou federaci rovnoprávných občanů a rovnoprávných národů.

Jako racionálně uvažující Evropan chápal Rakousko jako jedinou myslitelnou sílu schopnou ve střední Evropě udržet mocenskou rovnováhu a uchránit ji, tedy i rakouské Slovany, před útočným sevřením sousedních velmocí Německa a Ruska.

Kdoví, jak by posoudil rozpad Rakouska v roce 1918. Ve svých úvahách možnost jeho zániku předjímal. Uvítal by ale jeho rozpad se zadostiučiněním?

Nadchlo by ho Československo? Hlavně jeho národnostní politika? Nepociťoval by znovu trpké zadostiučinění, kdyby byl býval svědkem Mnichova 1938? Února 1948? O tom raději ani nepřemýšlím.

Poslechněte si celý premiérový pořad Ivana Šterna v audiozáznamu.

autor: Ivan Štern
Spustit audio

Související