Proč svítíš, mnohonožko?

Noc co noc se některými horskými oblastmi Kalifornie plazí malá svítící stvoření. Jsou to plochule druhu Motyxia sequoiae – jediné známé mnohonožky, které ve tmě světélkují. Přes den se skrývají v půdě a pod listím, a v noci vycházejí za potravou a rozmnožováním. Stejně jako jiné druhy mnohonožek jsou to vegetariáni, kteří se živí rozkládajícím se rostlinným materiálem. Se svými příbuznými sdílejí i stejný obranný mechanismus: v nebezpečí vylučují z pórů po stranách těla kyanidy a další jedovaté či odporně chutnající látky.

Některé denní druhy mnohonožek na svou jedovatost upozorňují pestrými barvami. Druhu Motyxia sequoiae, který se pohybuje ve tmě, by však byly k ničemu. Biologové z Arizonské univerzity spekulovali, že tyto plochule místo výstražných barev používají výstražnou záři. Pokud by tomu tak bylo, měly by být svítící mnohonožky napadány predátory méně často než ty, které nesvětélkují. Aby svou teorii otestovali, zhotovili vědci bronzovou formu, podle které vytvořili tři stovky umělých mnohonožek z jílovité keramické hlíny. Polovinu z nich natřeli barvou, která ve tmě vydává dlouhotrvající záři.

Umělé mnohonožky biologové nastražili v kalifornském Giant Sequoia National Monument. Zároveň nachytali živé mnohonožky, které jsou zde extrémně hojné. Polovinu z nich natřeli barvou, která skryla jejich záři, a druhou polovinu nechali v přirozeném stavu. Ráno se vědci vrátili a spočítali, kolik mnohonožek z každé skupiny přečkalo noc. Jak sami říkají, musel to být to masakr. Napadena byla celá jedna třetina umělých i živých plochulí. Útoků na živé světélkující mnohonožky však bylo čtyřikrát méně než na ty, jejichž záři maskovala barva. Podobné to bylo i mezi umělými plochulemi – ty, které nesvítily, byly napadány dvakrát častěji než ty zářící.

Výzkum v kalifornském Giant Sequoia National Monument|foto: eurekalert.org, Charity Hall

Jednoznačně se tak potvrdilo, že mnohonožky využívají schopnost bioluminiscence jako výstrahu predátorům. Ale jakým? Polní pozorování spolu s otisky zoubků na umělých mnohonožkách naznačují, že hlavním predátorem světélkujících plochulí Motyxia sequoiae jsou draví křečci prérijoví (Onychomys torridus). Nyní vědcům zbývá vyřešit poslední otázku: jak přesně mnohonožky světélkují. Zatím se zdá, že mechanismus jejich bioluminiscence je podobnější mořským žahavcům pohárovkám (Aequorea victoria) než světluškám a jiným suchozemským bezobratlým.

Zdroj: University of Arizona