Proč si pořídit „okrasného“ poustevníka

24. prosinec 2013

Pokud se o Vánocích cítíte osamělí nebo už nevíte, co byste si dali pod stromeček, možná by vás mohla inspirovat studie z Leicesterské univerzity. Zabývá se originálním zvykem z anglického venkova 18. století: najímáním „okrasných“ poustevníků.

Ačkoli tato tradice není příliš známá, má kořeny, které sahají až do starověkého Říma, říká profesor Gordon Campbell. Její skromné stopy navíc můžeme zahlédnout i dnes v každé zahradě, kterou zdobí nějaký ten sádrový či dřevěný trpaslík. V Anglii 18. století bylo mezi vlastníky venkovských usedlostí velkou módou stavět v zahradách altánky, chaloupky či jeskyňky určené k „poustevnickému“ rozjímání. V některých z nich dokonce žil i skutečný poustevník, který majiteli pozemků pomáhal pěstovat tehdy módní melancholii.

Poustevníci byli najímání na sedm let, během nichž se museli zdržet stříhání vlasů, nepřehánět to s osobní hygienou a žít v odříkání. Za to ale takový nájemný poustevník obdržel až 600 liber, což bylo dost na to, aby nemusel pracovat po zbytek života. Pokud se to někomu zdálo příliš, mohl si pořídit alespoň poustevníka imaginárního, který byl pokaždé, kdy někdo vešel do jeho obydlí, naneštěstí zrovna pryč. A aby byla smyšlenka přesvědčivější, dávaly se do jeho obydlí brýle a něco na čtení.

Bizarní zvyk „okrasných“ poustevníků podle profesora Campbella odráží posun, ke kterému došlo v tehdejší společnosti. Ačkoli byla melancholie v 18. století vysoce žádaná, vytratil se kult „příjemné melancholie“. Na jeho místo nastoupilo něco, co bychom dnes klasifikovali jako depresi, a co bylo všechno, jen ne příjemné. Vlastníci půdy si tak raději užívali života a na pěstování melancholie najali profesionálního poustevníka.

Zdroj: University of Leicester

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.