Proč se rádi bojíme? Vědci mají několik teorií

1. listopad 2016

Zatímco české dušičky se budou slavit až zítra, včera večer začal podobný svátek – Halloween, který se obyčejně slaví v anglosaských zemích. Díky popkultuře ale tento svátek zažívá celosvětovou popularitu a ikonické dýně s vyřezanými obličeji se objevují i na zahradách mnoha českých domů. V anglosaské tradici jde o svátek spjatý jak se zemřelými členy rodiny, tak se strašidly a hrůzostrašnými příběhy. Proč je ale vlastně pro mnohé lidi strach příjemná emoce a náš mozek nám dovoluje se bavit i při hororové podívané? Nad tím si lámou hlavu také vědci.

Z evolučního hlediska to nedává smysl. Strach je nepříjemný pocit, který se u nás vyvinul k tomu, aby nás varoval před nebezpečím. Strach u lidí nabývá mnoha podob, včetně různých fóbií nebo úzkostí.

Teorie, proč se rádi bojíme:

Je několik možných vysvětlení, se kterými přišli různí psychologové. Například existuje takzvaná teorie přenosu vzrušení. Pocit strachu zapne atavistické pochody v mozku: třeba zvíře reaguje útěkem nebo útokem. Podle této teorie je takový stimul pro mozek přínosný a stimulace, kterou původně vyvolal strach, může být přenesena do dalších pocitů a zkušeností. Pocit strachu může všechny ostatní emoce doprovázející třeba prožitek sledování filmu udělat živější a zajímavější.

Smrt (ilustrační foto)

Další teorie tvrdí, že lidé mají určité temné impulsy nebo zakázané myšlenky a strašidelné filmy a příběhy jim prostě dávají průchod. Lidé někdy ve skrytu myslí na to, jaké by to bylo dělat něco zakázaného, nebo někomu ublížit. Pokud si tedy lidé užívají horory, tak jim to pomáhá usměrňovat takové myšlení nebo nutkání, aniž by podle něj museli jednat.

Další možnost je, že mozek považuje za pozitivní chování únik před nebezpečím smrti. A pokud zažíváme velké pocity strachu, fundamentální části mozku si mohou myslet, že jsme opravdu v nebezpečí. A tak když se uklidníme, poté, co hororová scéna nebo celý film skončí, mozek si myslí, že se nám podařilo utéci nebezpečné situaci a reaguje odměnou - tím, že uvolní endorfiny vyvolávající příjemný pocit.

autoři: Dalibor Zíta , jpr
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.