Proč se Nebojsa potřebuje bát? Jak přesně dělání smutky zahání? Odpoví pohádkový seriál

31. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pusťte si pěknou pohádku

Věda a pohádky, jde to vůbec dohromady? Na to hledá odpověď vědecký seriál Plusu. Kolik vlasů je potřeba pro vyšplhání po princeznině kštici do věže? Co Nebojsu zbavilo strachu? A jak přesně v těle funguje rčení „dělání smutky zahání“? I to se dozvíte ve vánočním seriálu. 

Loupežník na vlásku

Teoreticky by stokilového loupežníka Flynna uneslo přibližně tisíc princezniných vlasů. A pokud lze předpokládat, že hřívu princezen tvoří stejné množství vlasů, které roste na hlavách obyčejných smrtelníků, mohlo by takových loupežníků do věže vyšplhat hned několik naráz.

Čtěte také

Závažnější se zdá být v tomto případě problematika délky vlasu a výšky věže.

„Normální vlasová délka je tak kolem padesáti centimetrů – každý vlas roste zhruba pět až šest let. Potom se dostane do klidové fáze, přestane růst a pomalu vypadává. Vlasová cibulka zůstane tak tři měsíce v klidu a začne růst znovu,“ vysvětluje dermatolog Jan Kučera z Dermatovenerologické kliniky První lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Co Nebojsu zbavilo strachu?

Strach je nejen základní emoce, ale i silná evoluční zbraň. Souvisí s mozkovou amygdalou, která nás dovede varovat, pokud je něco jinak než v minulosti. „Amygdala řekne ‚něco se mi nelíbí‘, ale ještě nevíte přesně co, vysvětluje psycholožka Veronika Víchová

A uvádí příklad, jak si cestou domů všimneme podivného stínu, z něhož se nakonec vyklube ukrytý člověk. „Tento způsob vnímání okolí nám mnohdy zachránil život a umožnil přežití,“ upozorňuje.

Čtěte také

A že je strach důležitý pro to, abychom se vyhnuli nebezpečí, potvrzuje i psychiatr Vladimír Kmoch: „Kdybychom si úplně vypnuli strach, tak nás na prvním přechodu přejede auto. Strach je fylogeneticky zásadní emoce.“

Pokud by měla najít příčinu Nebojsovy nebojácnosti, přemýšlela by Víchová o možném traumatu z dětství. Připomíná ale, že v pohádce je protagonistova schopnost strachu spojená se schopností milovat.

„Nejde škrtnout negativní spektrum emocí a nechat si jen pozitivní. Pokud chceme žít opravdu pestrý a bohatý život, tak jde o to, abychom zažívali emoce na celé škále,“ uzavírá.

Proč dělání smutky zahání

„Při manuální práci většinou máme konkrétní zážitek nebo konkrétní výsledek práce. To samozřejmě vzbuzuje emoce – většinou máme radost, jsme spokojení,“ vysvětluje psycholožka Veronika Víchová.

Čtěte také

Příjemné tělesné uvolnění a vyplavování endorfinů pak vede k psychickému uvolnění. Roli ale hraje i koncentrace. „V momentě, kdy se soustředíme na nějaký smutek, tak ten smutek roste. V momentě, kdy je naše pozornost soustředěná na nějakou činnost, tak emoce poklesnou a můžeme prožívat radost z té činnosti.“

Psychiatr Vladimír Kmoch by do textu písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře přidal ještě „zasaď třeba strom“. Obestavět se jenom zdmi totiž psychické pohodě také nepřidá.

Honzovy nebetyčné fazole

V jedné z pohádek o Honzovi hrají roli fazole – takové, které rostou až do nebes a plodí tolik, že se vyplatí vyměnit je za celou krávu.

Čtěte také

Biolog Viktor Žárský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy uznává, že u některých rostlin může být ohromný růst skutečně přínosem, a připomíná „nekonečně“ rostoucí populaci tabáku, která se spontánně objevila na počátku minulého století v Marylandu. Tabák měl sice hodně listí, ale měl problémy s kvetením a špatně plodil.

Pokud jde ale třeba o obilí, zájem je o rostliny spíše menší. „V 60. letech proběhla takzvaná zelená revoluce – velké úsilí o zvýšení úrody u obilnin. A celé to bylo postavené na tom, že se stébla zkrátila,“ vysvětluje s tím, že kratší obilniny jsou odolnější vůči rozmarům počasí.

Vybrat boty může být oříšek

V pohádce o Popelce hraje důležitou roli ztracený střevíček. Tak drobný, že ho žádná jiná než pravá Popelka neobuje. A snaha vpravit nohu do drobné botky se při hledání tajemné dívky mění v muka všech, které mají na prince zálusk.

Čtěte také

Chodit v nevyhovující obuvi je ale nezdravé, varuje anatom Ondřej Naňka z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zvlášť pokud jde o střevíčky na podpatku.

„Vede to k tomu, že kosti se dostávají do naprosto nepřirozené polohy. Klouby potom zatěžujeme tak, jak na to nejsou přizpůsobené a dochází k přetížení přední části nohy,“ varuje.

Opravdu tvrdým oříškem pak může být výběr správných bot pro ty nejmenší: „Studie říkají, že více jak polovina dětí nosí nevhodnou obuv – nedokážou totiž říct, jestli bota je nebo není pohodlná.“

Šalvěj pro Saxanu

Ve filmu o čarodějnici Saxaně svou roli sehraje šalvěj lékařská – v podkrkonoší dříve nazývána babské ucho. Aby se dívka na koštěti zbavila kouzelnického břemene a mohla zůstat ve světě lidí, musí vypít šalvějový odvar.

Čtěte také

Účinky šalvěje – jejíž botanický název salvia je odvozen z latinského salvare, tedy spasit nebo vyléčit – jsou přitom ve světě farmacie a bylinkářství skutečně dobře známé. Podle obsahových látek funguje na posílení smyslů, má antibiotické a protizánětlivé účinky, v průmyslovém zpracování se používá jako pomocný přípravek na hygienu ústní dutiny a v klimakteriu se jí harmonizuje hormonální hladina, vyjmenovává farmaceut Stanislav Havlíček.

„Šalvěj byla vlastně takový všelék a dokonce se kdysi dávno tvrdilo, že snad dokáže oživit i mrtvého,“ říká.

Otakar Šída z Botanického oddělení Přírodovědeckého muzea ale upozorňuje, že nic se nemá přehánět: „Je sice léčivá, ale zároveň ty obsahové látky poměrně výrazně zatěžují játra. Není dobré pít odvar ze šalvěje na litry po dlouhou dobu.“

Reakce jadernější než jaderná

V Císařské ústřední alchymistické kuchyni na dvoře pohádkového Rudolfa II. – zkráceně CÍSUS-ALKUCH – se dělo mnohé. Přestože není tak docela pravda, že císař Rudolf byl úplný hlupák, jeho záliba v alchymii a vědeckých novotách se zakládá na pravdě.

Čtěte také

Tomáš Opravil z Fakulty chemické při Vysokém učení technickém v Brně považuje alchymii za jakýsi předstupeň exaktních věd a oceňuje nezanedbatelné kouzlo mystiky, které se později úplně vytratilo. Dnes je to spíš jen o číslech, říká.

V laboratoři pekařova císaře probíhaly zejména pokusy o výrobu zlata. Například experimenty se švestkami nakonec vedly k destilaci tradiční slivovice. Některé jiné snahy byly ale předem odsouzeny k neúspěchu – například pokus rozbít atom olova kladivem.

„To nebyl moc dobrý nápad. Ta reakce by totiž musela být jadernější než jaderná, aby došlo k přesunu protonů a neutronů z jednoho jádra do druhého. Nedovedu si představit, jak by se to udělalo,“ komentuje Opravil.

Hodina lektvarů

Tvůrci filmových pohádek si často musí poradit se scénami v doupatech čarodějnic a kouzelníků. V takových případech si na pomoc zvou chemiky, kteří vědí dobře, jak vyrobit umělou mlhu nebo dým všech barev.

Ukázku z čarodějnické dílny vytvořila Eva Kézrová v Ústavu organické chemie a biochemies Janem Havlíkem: 

Strojařina v knížkách pro děti

Vystudovaný strojař Martin Sodomka přišel s netradiční pohádkovou tematikou když dával v dílně dohromady staré auto: „Renovoval jsem starou octavii a napadlo mě, že by z toho mohla být pěkná knížka pro děti.“

Na stránkách pohádek, které sám ilustruje přesnými nákresy, se tak malí čtenáři dozvědí třeba to, jak funguje čtyřtaktní motor. Jeho hrdinové už s dětmi postavili auto, motorku, letadlo, dům, a dokonce i celou železnici.

Byla Nastěnčina macecha utajená dendroložka?

V ruské filmové pohádce Mrazík se Nastěnka vypravuje denně do lesa, aby zalila suchý pařez. Tento podivný příkaz dostala od zlé macechy. Podle Jana Materny ze správy Krkonošského národního parku ale nebylo až takovým překvapením, když se hrdince suché dřevo podařilo přivést k životu.

Čtěte také

„Většina listnatých stromů má skryté adventivní pupeny. Je to strategie stromů, která se vyvíjela po miliony let,“ vysvětluje. Podle struktury kůry na pahýlech kmene šlo navíc o pařez olšový, což hrálo Nastěnce takříkajíc do karet.

„V běžné ochranářské praxi se potýkáme s tím, že nám mokřadní místa s vzácnými druhy rostlin zarůstají olší. A když ji jen uřežete, tak tam máte do pár let znovu les, protože olše regeneruje velmi dobře.“

autoři: Daniel Mrázek , Martina Rasch , Magdaléna Trusinová , Martin Srb , Andrea Skalická , Eva Kézrová , Markéta Ševčíková , marz
Spustit audio