Proč je Vladimír Železný nebezpečný

Jeho slova jsou ale hodně pokrytecká, uvážíme-li, že to byl právě on, kdo všechny Čechy a Moravany ponížil a bez omluvy je nechal, díky prohraným soudům v zahraničí, aby za něj zaplatili deset miliard korun. A to už nehovořím o morálních škodách: Dali jsme světu signál, že u nás nejsme schopni ochránit zahraniční investory. V očích těchto podnikatelů jsme všichni zloději jako pan Železný, když jsme nedokázali vyvolat dostatečný tlak na státní orgány, aby celou věc vyřešily samy. Chovali jsme se jako nesvéprávní lidé či ti, co s krádežemi souhlasí a ještě jsme dopustili, aby nepříjemnost, kterou jsme způsobili, za nás muselo řešit zahraničí. Obtěžovali jsme Evropu vlastní neschopností a apatií vůči kráděži velké investice.

Evropa nám navíc nejen prohranou arbitráží, ale i způsobem, jakým původní majitel pan Lauder získal Novu zpět, dala zřetelně najevo, co si o nás myslí. O Novu ze solidarity s panem Lauderem nikdo jiný neprojevil opravdový zájem.

Připomínám celou starou kauzu hlavně proto, že návrat pana Železného na českou politickou scénu může být pro nás občany stejně nebezpečný, jako jeho angažma v televizním obchodě. Důvodů může být několik, ale jeden se mi zdá být nejdůležitější, a sice, že všechny kroky, které podniká a podnikat musí, nečiní proto, aby měl moc, peníze či slávu, ale především proto, aby nemusel strávit většinu svého dalšího života ve vězení. Donedávna na něj bylo podáno kolem padesáti žalob. Člověk, kterému jde svým způsobem o život, je totiž schopný všeho a stává se zcela nevypočítatelným. Spojí se s každým, kdo mu umožní, aby si mohl nějakým způsobem zase prodloužit imunitu, jako to předvedl právě před pár dny, kdy se po jeho boku objevila bývalé členka levého křídla sociální demokracie Jana Volfová.

Problém je i v tom, že sám Dr.Vladimír Železný se vnitřně může cítit jako ten, kdo byl českými vrcholnými politiky zrazen, neboť tím jak Václav Klaus i Miloš Zeman okamžitě po odcizení Novy se objevili v nedělní Sedmičce Novy, de facto tento jeho krok schválili a s velkou pravděpodobností o něm i předem věděli. Železný se tedy může cítit jako obětní beránek, i když - při jeho inteligenci - jde samozřejmě jen o výmluvu. Měl vědět, že ve slušné společnosti se nekrade a v exkluzivním klubu jako je Evropská unie, už vůbec ne.

Toto jeho selhání se dá kvalifikovat podle Ericha Froma jako maligní narcisismus. Charakteristickým rysem této choroby je nepodřízená vůle. Všichni duševně zdraví a vyrovnaní jedinci - podle toho se poznají - se podřizují něčemu vyššímu, než jsou oni sami. Dělají spíše to, co je v souladu s vůlí obce či - jak se dříve říkalo - Boha. Věří raději nějaké vyšší pravdě, než tomu, co by si sami přáli, aby pravdou bylo.

Šedesátiletý Dr.Vladimír Železný se sám svou vinou i zapřičiněním druhých dostal do situce, v níž jeho vlastní potřeby se staly důležitějšími, než osud obce a jeho blízkkých. V konfliktu mezi pocitem viny a vůlí je to pocit viny, který musí být odstraněn, a vůle, která musí zvítězit. Člověk, který je v tomto stavu, je pro své okolí vždy nebezpečný.