Proč byl punk terčem komunistické perzekuce? Se svými třemi akordy a řvaním je provokovali, myslí si historik Vaněk

Zajímavostí je, že v zahraničí, respektive na Západě, odkud k nám punk přišel, neměl příliš dlouhé trvání. Byly to zhruba dva až tři roky. V Československu tomu bylo jinak: punkeři se stali za komunistů pronásledovanými. Nešlo totiž jen o hudbu, ale o životní styl, který můžeme charakterizovat sloganem: „Nemůžete věřit nikomu!“

„Punkeři chtěli provokovat, jak na Západě, tak i u nás. Na Západě to byly spíše sociálně vyloučené vrstvy, v Československu spíš učni. Také jim vadila šeď, a jak se s nimi jedná,“ říká host pořadu Jak to bylo doopravdy a historik Miroslav Vaněk. 

Rok 1979

Zajímavostí je, že první, kdo punk hrál, nebyly ryze punkové kapely, ale skupiny alternativní. Muzikanti se inspirovali v zahraničí, takže nejdřív hráli převzaté skladby. První punkový koncert tak měla v únoru roku 1979 skupina Extempore s frontmanem Mikolášem Chadimou.

Čtěte také

Punk a metal místo nekonfliktních popíkářů. Fenoménem 90. let byly hudební kluby

Pak přišli další: například Zikkurat, Energie G s Karlem Habalem, ale výčet by byl rozsáhlejší, včetně skupiny Hudba Praha, Psí vojáci, Půlnoc či Pražský výběr. Právě prolínání československého punku s novou vlnou je pro období začátku 80. let velmi charakteristické.

Všechno začalo v Praze, ale „postupně se punk šířil se i v jiných krajích,“ konstatuje historik Vaněk a dodává: „Velkou výhodou byly pověstné tři akordy, a pak si vyřvat to, co je štvalo.“ V tom bylo to kouzlo, protože punk mohl hrát každý a hudba přestala být doménou celebrit a socialistických „hvězd“.

Šokovaní byli i rodiče

Na ulicích se taky začali pohybovat prazvláštně učesaní a oblečení mladí lidé s vlasy do barevných kohoutů, namalované obličeje, kožené oblečení s řetězy a spínacími špendlíky. Pro většinovou společnost to byl šok, nejenom pro komunistický režim, ale také pro generace jejich rodičů, kteří se tady stávali i jistými spojenci komunistického establishmentu.

Přebal alba Have You Considered Punk Music? od Self Defense Family|foto:Run For Cover Records

Signál k útoku proti punku vydal známý článek v týdeníku Tribuna, což byl tisk určený pro ideologii a politiku, taková tiskovina ÚV KSČ. Ve vydání s datem 24. března 1983 byl zveřejněný rozsáhlý text pod názvem Nová vlna se starým obsahem. Pokud ho shrneme, tak šlo jako obvykle o smíchání všeho možného dohromady, včetně obvyklých ideologických frází směřujících k „hrůze“ života na Západě.

Následovalo zapojení socialistických sdělovacích prostředků, propagandy. Přišly zákazy, perzekuce, omezování koncertů a apely na pokrokovost. Převodovou pákou pak byla Státní bezpečnost.

Akce Odpad

Celá estébácká akce dostala název Odpad – možná, že tak hodnotili punkery, proti kterým zasahovali. V archivním dokumentu se dočteme: „Závadové činnosti se dopouštějí především muži, postupně se snižuje věková hranice pachatelů. Hlavním zájmem této činnosti mládeže je přizpůsobit se mládeži v kapitalistických státech propagací tzv. nové vlny v hnutí punk rock a haevy metal. (…) Nedůsledná kontrola nově vznikajících punkrockových skupin ze strany příslušných orgánů – zejména národních výborů – umožnila, že v roce 1983 vzniklo na území ČSSR celkem 523 těchto skupin.“

Americké punkové ziny z 80. let|foto:Roy Christopher

V důsledku perzekučních aktivit došlo k výraznému snížení jejich počtu, terčem se stali i jejich sympatizanti. Jisté výsledky tak můžeme vyčíst z dobových archiválií, důležité v rámci politického kontextu je, že pověstný „mráz“ opět přišel z Moskvy. Právě tam probíhalo vydání textu v Tribuně – a všech následných aktivit – na setkání představitelů komunistických stran východního bloku. Zadání bylo zjevné: zasáhnout.  

Pankáči začali být aktivní

Takže se jim podařilo se snížit počet kapel, příznivců, ale nakonec to „bylo, jak se říká, stejně k ničemu“. „Bylo to Pyrrhovo vítězství, v dalších letech pak počet kapel stoupal, estébáci se mezi mladé neuměli infiltrovat, neuměli s nimi pracovat. Postupně se příznivci punku stali aktivními například i na dalších akcích, třeba tu připomínající osvobození Plzně americkou armádou, nebo teplických demonstrací za lepší životní prostředí. Tam všude byli pankáči aktivní.“

Punk, Exploited|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

S odstupem času můžeme jejich význam shrnout slovy Jana Svítka, který je autorem studie Občanská společnost a mládež 80. let: „Punk byl prvním vážnějším pokusem o praktikování nezávislé společenské aktivity. Současně se mu podařilo ukázat cestu, kterou bylo možné ze zničujícího vlivu tohoto komplexu uniknout.“

A pokračuje: „Nová generace lidí – reprezentovaná členy hnutí punk a nové vlny – byla první, které se socialismus nedotkl vůbec. Ve skutečnosti nikdy nežila v socialistické ideologii.“

A na otázku, jestli se punk nestal terčem komunistické perzekuce, Miroslav Vaněk odpovídá: „Samozřejmě stal. Tam, kde byly v 60. a 70. letech tresty, už ale režim postupoval jinak. Lidé byli vytlačováni ze společnosti, z mainstreamu.  Nechat dotyčné takzvaně být, by bylo jednodušší, ale to komunistický režim neuměl. Naopak – udělal si ze všech nepřítele.“ 

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.