Případ zapomenutého atentátu

4. březen 2017
Atentátník Vladimír Blažka

Pražský atentát, jehož obětí se stal v květnu 1942 Reinhard Heydrich, je všeobecně známou událostí. Jen malý okruh lidí ale ví, že o 3 roky později byl vykonán atentát na dalšího představitele nacistické moci v Protektorátu – v Brně.

Černý den brněnského gestapa

O atentátu se po válce mlčelo. „Důvod byl jednoduchý. V celém případu hrál velkou roli komunistický odboj, přitom jeden z hlavních aktérů se nezachoval čestně,“ soudí Jiří Skoupý, který před časem brněnský atentát „vrátil“ do historie.


Příběh brněnského atentátu připomene další pořad z cyklu Historie Plus. Posluchači se jeho prostřednictvím vydají přímo na místa atentátu i posledních okamžiků hrdinných odbojářů. Hovořit budou Jiří Skoupý, který o celém případu publikoval před časem rozsáhlou studii, a pracovníci Moravského zemského muzea Jan Břečka a Vlastimil Schildberger.

Vše se seběhlo 7. února 1945. Pro brněnské gestapo to byl černý den: nejprve spáchal sebevraždu zastřelením v jednom z brněnských hotelů SS-Standartenführer Ernst Wille, lékař divize SS-Wiking a velitel lazaretu v Kyjově. Následně došla zpráva, že v dopoledních hodinách zlikvidovala odbojová skupina Michala Malíka ve Valašském Meziříčí elitního gestapáckého konfidenta zvaného Velký Franta; pravým jménem Františka Šmída.

A pak přišel večer. Čtvrt hodiny před osmou opustil SS-Hauptsturmführer August Gölzer svoji kancelář na Aleestraße (dnešní Třída kapitána Jaroše) a vydal se domů. Před dveřmi domu na rohu dnešních ulic Kounicovy a Nerudovy jej dva muži postřelili. Přivolané sanitky ale přijely na místo až po 2 hodinách a přes okamžitou operaci Gölzer zemřel.

Kdo vůbec byli atentátníci?

Atentátník Alois Bauer

Jejich jména jsou dnes známá: Alois Bauer a Vladimír Blažka. Bauer se narodil v Olešnici na Moravě v květnu1926 a pracoval jako pekařský učeň a pomocník v Brně. V brněnské frakci levicové odbojové organizace Předvoj působil pod krycím jménem „Sochor“.

Bauerův bratranec Blažka se narodil v prosinci 1920 rovněž v Olešnici v rodině obuvníka Jana Blažky, která později přesídlila do Brna-Husovic. V době mobilizace v roce 1938 narukoval a prožil tragickou ztrátu československého pohraničí. Po vzniku Protektorátu odešel na práci do Německa, později byl komandován do Vídně. V lednu 1944 byl zadržen při kurýrní cestě k partyzánům a 5 měsíců vězněn.

Po propuštění jej pracovní úřad odeslal do Dubnice nad Váhom. Z pracovního nasazení však uprchl a v srpnu 1944 se přidal k partyzánům. Po porážce Slovenského národního povstání přešel na Moravu a v prosinci 1944 se vrátil do Brna, kde ilegálně pracoval jako spojka partyzánů. Bydlel s rodiči v přízemním bytě dělnického domu v Brně-Husovicích. Jeho krycí jméno bylo „poručík Poruba“.

Gestapo ze zadržených vymlátilo jména

Gestapo začalo po pachatelích okamžitě pátrat. Razie v brněnských bytech ani prohlídky města v dalších dnech ale žádnou stopu nepřinesly. V Brně se mezitím chystal velkolepý pohřeb zemřelého, jehož organizací byli pověřeni vybraní příslušníci SS. Součástí obřadu bylo i vystavení Gölzerova těla ve slavnostní uniformě.

Protože převezení zemřelého do Říše nebylo v době blížící se fronty možné, souhlasila vdova Elisabeth Gölzerová s kremací manželových ostatků v brněnském krematoriu. Gölzerová si 22. února 1945 urnu s manželovým popelem vyzvedla, přijala poslední kondolence smuteční delegace SS, krátce na to se svojí rodinou Brno opustila a přestěhovala se do obce Blankenburg im Harz. Nacisté v Brně zatím pátrali po atentátnících. Na jejich stopu se nakonec dostali téměř náhodou během akce tajné policie proti vedení odbojové skupiny Předvoj.

Brno, Nerudova 14. Dům, před kterým došlo k atentátu

Během ní byl zatčen velitel partyzánů Milan Genserek. Po brutálním výslechu vypověděl, že má spojení na dalšího člena Předvoje Oldřicha Vojtu. Od něj vedla cesta k zatčení velitele branného referátu Předvoje Vladimíra Tišnovského. V obavě o život nabídl Tišnovský při výslechu gestapu své znalosti a kontakty. Prohlásil, že zná jména i adresy vrahů Augusta Gölzera a je schopen pomoci s jejich dopadením. Gestapo s využitím Tišnovského oba prchající atentátníky (Bauera a Blažku) 22. března 1945 zatklo.

Smrt na „Písečku“

Až během brutálních výslechů vyšlo najevo, že oba atentátníci neměli v úmyslu zastřelit Augusta Gölzera, který působil v Brně u SS „jen“ jako účetní, ale že původním plánem bylo zbavit se nenáviděného kriminálního rady brněnského gestapa Otto Koslowskiho. Ten byl pro moravský odboj skutečným nepřítelem číslo jedna.

I této skutečnosti lze přičíst rychlost, s jakou se sám Koslowski postaral o zatčení obou atentátníků a nakonec jejich popravu. Tu nařídil v pátek 13. dubna 1945 sám státní ministr Karl Hermann Frank, který toho dne přijel do Brna z Ostravy. Popravy se nakonec ujal Koslowski, protože jeho podřízení to odmítli. K popravám se od prosince 1944 používal dvorek Kounicových kolejí, kde správce věznice Franz Duba nařídil, aby byla pro tyto účely navršena vrstva písku – odtud název popraviště „Na písečku“.

Dvůr Kounicových kolejí v Brně, místo popravy obou atentátníků

V sobotu 14. dubna 1945 dopoledne kolem 11. hodiny byli Bauer s Blažkou vyvedeni bosí a v prádle z cel a museli si stoupnout čelem ke zdi. Jako první šel na řadu Alois Bauer, za ním Vladimír Blažka. Se svázanýma rukama poklekli na písek a sklonili hlavu. Vzápětí se ozvaly výstřely z pistole. Těla byla naložena do připravených rakví a vyklopena do hromadného hrobu na Ústředním hřbitově. Zemřeli 12 dní před osvobozením Brna.

Koslowski trestu neunikl

Kriminální rada gestapa Otto Koslowski – muž, který měl být původně zastřelen

Hned v červenci 1945 byla těla obou atentátníků exhumována a slavnostně pohřbena. V listopadu 1946 mimořádný lidový soud zprostil obžaloby Vladimíra Tišnovského a další 2 osoby podezřelé z udavačství – mělo se za prokázané, že vypovídali a tudíž kolaborovali s okupanty pod nátlakem. O atentátu se přesto po válce nemluvilo. Skutečnost, že mezi členy komunistického odboje byli lidé, kteří „promluvili“, a jejichž výpověď vedla ke smrti dalších odbojářů, měla být spíše zapomenuta.

Smrti ale neušel Otto Koslowski. Ten odjel 6. května 1945 z Brna do Bavorska, a protože se po celou předchozí kariéru u policie považoval za úředníka, nadále vystupoval pod svým pravým jménem. Jako válečný zločinec byl zatčen příslušníky americké okupační správy a 22. ledna 1947 převezen do Brna. Mimořádný lidový soud jej v dubnu 1947 odsoudil k trestu smrti. Neveřejná poprava oběšením proběhla 3. května 1947 na nádvoří věznice Krajského soudu v Brně na Cejlu.

Spustit audio
autor: David Hertl