Příliš mnoho dinosaurů u jednoho stolu

Před 75 miliony let se na území dnešní Severní Ameriky nacházel ostrovní kontinent Laramidie. Rozloha souše nebyla velká – jen 4 až 7 milionů kilometrů čtverečních. Fosilní záznam však vypovídá o tom, že zde žilo velké množství megabýložravců, tedy takových, kteří váží víc než tunu. Dnes do této skupiny patří afričtí sloni, nosorožci a žirafy. Společenství podobně velkých býložravých dinosaurů z Laramidie však bylo mnohem pestřejší. Bok po boku tu žilo až osm druhů různých dinosaurů ze hlavních vývojových linií: kachnozobých hadrosaurů, rohatých ceratopsů a obrněných ankylosaurů.

Dvě teorie vysvětlují, jak se všichni dokázali na tak malém území uživit. Podle jedné nebyla potrava limitujícím faktorem, což znamená, že jí buď bylo opravdu mnoho, nebo že dinosauři žrali méně, než bychom předpokládali. Druhá, podle nové studie správnější teorie, se dá popsat jako teorie „rozděleného talíře“. Podle ní se zde dinosauři uživili proto, že si každý vybíral jiný typ potravy.

Vědci z kanadského přírodopisného muzea prozkoumali lebky stovky dinosaurů, které pocházejí z Dinosaur Park Formation v Albertě. Ze stavby čelistí a morfologie zubů odvodili, čím se ten který dinosaurus mohl živit. Výsledky studie ukázaly, že rozdíly existují nejen mezi třemi hlavními skupinami megabýložravých dinosaurů, ale i v jejich rámci. Příkladem jsou ankylosauři, kteří se živili kapradinami. Jedna z jejich čeledí, nodosauři, však měla výkonnější čelisti, které jim umožňovaly zpracovat i tvrdší rostliny. Naproti tomu ceratopsové byli adaptování na středně vysoké keře. Nejméně vybíraví byli vysocí hadrosauři, kteří spásali všechno, na co dosáhli.

Zdroj: PLOS ONE, ScienceDaily