Příčiny a důsledky Čunkovy rezignace

Ovšem samotná velikost nadšení nad pádem neoblíbeného Čunka ukazuje, že dohráno ještě úplně není. Jako by se novináři a politici utvrzovali, že už je skutečný konec a že případ je úspěšně vyřešen. Není to pravda, všechno teprve začíná.

Dokonce ani Čunkův konec nenastal: ještě v úterý bude hájit před celostátní konferencí lidovců svou předsednickou funkci. A co když náhodou přežije, co bude dál?

Průběh posledních dnů lze vyložit podle pravidla "komu to prospělo". Spokojen může být Václav Klaus, protože po odchodu Čunka se nikdo z lidovců neodváží domlouvat se sociální demokracií a Zelenými společného Klausova protikandidáta při prezidentské volbě.

Získali Čunkovi odpůrci ve straně, kteří tak mohou lidovce řídit podle svého, a zajistili si tak významnější roli v rámci vládní koalice. Není pochyb o tom, že v čele protičunkovského křídla stojí ministr financí Miroslav Kalousek. Předsedou už asi být nechce, stranu však může řídit i bez toho.

Svou spokojenost na včerejší poslední tiskové konferenci s Čunkem netajili ani předseda Zelených Martin Bursík a premiér Mirek Topolánek. Oba totiž mají potíže ve vlastní straně a likvidací Čunka posílili. Bursík splnil přání většiny svých straníků, když asistoval u vicepremiérova pádu. Někteří mu možná odpustí, že nepomohl své místopředsedkyni Daně Kuchtové a nepodržel ji, když ODS a lidovci žádali její demisi.

Ještě víc ale může být spokojen Topolánek. Tři týdny před stranickým kongresem prokázal, že je stále silným mužem a že stojí za to se jím nechat vést.

Význam Čunkovy rezignace pro vnitřní poměry v ODS jsou vůbec nejdůležitější, téměř jako by odchod lidoveckého předsedy do ústraní řešil potíže občanských demokratů.

Topolánkův úspěch potvrdil, jak silný může být triumvirát Topolánek-Klaus-Bém. I když se tito lidé úplně mít rádi nemusí, spojení tří úrovní největší strany může být pevným základem pro jakoukoli vládu v příštích třech letech a možná i později.

S asistencí Kalouska a Bursíka se nemusí budoucnosti bát. Tyto vyhlídky ovšem nejsou tak pevné, jak by se zdálo na první pohled. Každé přeskupení sil má své poražené a není tedy jisté, že s tím budou souhlasit, dokud mají možnost se ozvat. Novou dohodou z čela ODS je odstrčen ministr vnitra Ivan Langer, stranou zůstává i šéf průmyslového resortu Martin Říman nebo ministr práce Petr Nečas. Jejich nespokojenost se může projevit během Klausovy volby, anebo třeba už na kongresu.

A může se projevovat neustále, dokud alespoň některého z nich premiér nevymění.

Ještě během nastávajícího víkendu projde nová dohoda ve vedení ODS prvním testem, když se Bémův a Topolánkův spojenec, středočeský hejtman Petr Bendl pokusí nahradit rebela Vlastimila Tlustého na předsednickém postu krajské stranické organizace. Není vůbec jisté, jestli mu to může vyjít.

Ani plán na odstavení Čunka se nemusí podařit dotáhnout do konce. Nejde přitom jen o jeho osobu. Byl představitelem jihomoravských lidovců, kteří se cítili odstrčeni tím, že nemají v pražské vládě žádnou reprezentaci a že se KDU-ČSL stává jen jakýmsi doplňkem vládní ODS, který nemá vlastní politiku. Úspěšnou obranou Čunka, anebo jeho nahrazením jiným moravským kandidátem, může vzniknout lidovecké vedení, které sice bude tolerovat vládu, ale nebude mít vážný důvod podporovat její politiku.

Ani Bursíkova role ve Straně zelených není úplně pevná a pevná nebude přinejmenším do té doby, než ho straničtí kolegové nechají, aby jmenoval skutečného ministra školství, kterého by byla schopna koalice akceptovat.

Přeskupená vládní reprezentace tedy do problémů teprve vplouvá a to z toho prostého důvodu, že vnitrostranická opozice v jednotlivých vládních stranách se začne skutečně šikovat. Pokud se především v ODS prosadí odpůrci premiéra, pak se mohou opakovat scénáře, kterých si hojně v posledních letech užila sociální demokracie, kdy byli premiéři svými spolustraníky odesíláni na Vysočinu, nebo do Bruselu. Hlavní slabost vládního triumvirátu Topolánek-Kalousek-Bursík je ovšem v tom, že v této chvíli nemá jejich politika žádný obsah.

Nová a relativně pevná mocenská struktura může být nastolena, může zabezpečit Klausovo znovuzvolení, pokud však úplně rezignuje na programy, se kterými šly jednotlivé strany do voleb, a bude se věnovat jen technokratickému využívání státní moci, nelze očekávat, že bude mít dlouhý život. Půjde jen o silný politický blok, který prostě bude čelit erozi, až nakonec zákonitě padne, jako se to naposled stalo vicepremiéru Čunkovi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .