Příchod mobilizovaných ruských záloh na frontu těžko něco změní. Velení není schopno koordinovat ozbrojené síly, říká generál Mičánek

Největší problém pro ruské okupační síly představuje ukrajinský postup na jihu, který může ohrozit pozemní koridor na anektovaný Krym a zásobování separatistických republik. Vytváří se tak hlubší nárazníkové pásmo k ochraně Oděsy i nástupní prostor pro případný útok na Krym.

Čtěte také

Obavy z jaderných zbraní? Mít strach je normální, ale na začátku války to bylo napjatější, uklidňuje psychiatr Vevera

Ukrajinci mají podle Mičánka velkou motivaci dobýt zpět ztracená území, navíc se jim podařilo zvládnout mobilizaci, na rozdíl od Ruska, kde je vnímána negativně. Významnou roli pak hrají i dodávky západních zbraní, kvalita zpravodajských informací, znalost terénu a podpora místních obyvatel.

Naproti tomu hlavní slabina ruské armády, která se projevuje od samotného začátku války, leží ve způsobu, jak jsou jednotlivé složky ozbrojených sil zvyklé bojovat a vést samostatné operace.

Je to stejný problém jako sladit ruskou armádu například s Vagnerovci nebo čečenskými bojovníky. Jsou v podstatě neslučitelní.
František Mičánek

„Velitelský sbor ruské armády evidentně není připraven vést společné operace na zemi, na moři a ve vzduchu, případně z kosmu a v kybernetické oblasti. To je věc, kterou zvládají Ukrajinci daleko lépe a nedá se naučit hned, protože toto se musí cvičit,“ podotýká s tím, že Ukrajinci po roce 2014 začali budovat úplně nové ozbrojené síly.

Velký vliv na další průběh bojů bude mít počasí a příchod chladných měsíců. Kvůli dešťům a horší průchodnosti terénu bude pro Ukrajince těžší udržet tempo útoku, stejně tak ale na ruské straně může váznout logistika.

Co s mobilizovanými

Otázkou podle Mičánka je to, jak situaci na bojišti změní příchod mobilizovaných ruských záloh. „Nemám pocit, že pokud budou tyto převážně pěší nebo motorizované jednotky nasazeny na frontě, že by mohly něco změnit. K tomu by musely být dobře vycvičené, to znamená několik měsíců výcviku,“ upozorňuje.

V marastu první linie je pro každého vojáka daleko důležitější, aby byl dobře oblečený, nakrmený a měl odpovídající výzbroj a materiál.
František Mičánek

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu sice tvrdí, že mobilizovaní půjdou na frontu až po vycvičení a sladění se s jednotkami, právě to je ale podle českého brigádního generála v záloze ve frontových podmínkách prakticky nemožné.

„Je to stejný problém jako sladit ruskou armádu například s Vagnerovci nebo čečenskými bojovníky. Jsou v podstatě neslučitelní, mají jinou doktrínu, pravidla, systém velení. Řevnivost, která mezi nimi vzniká, může přinést zajímavé události na frontě a možná i v Rusku,“ soudí.

Čtěte také

Královec jako vtip i klíčové území. Pro NATO představuje problém, upozorňuje politický geograf

Mičánek si všímá toho, že v Rusku se představitelé armády nebo ministr obrany stávají terčem stále větší kritiky, což může vést k neposlušnosti, dezercím nebo vzpourám. Ruské morálce prý nijak zvlášť nepomáhá ani formální anexe okupovaných území.

„V marastu první linie je pro každého vojáka daleko důležitější, aby byl dobře oblečený, nakrmený a měl odpovídající výzbroj a materiál. Když zároveň ví, za co bojuje, tak je to ideální voják. Ale Rusko ani neví, kde jsou hranice těch zabraných území,“ uzavírá.

Změnily západní zbraně rovnováhu sil na bojišti, anebo Ukrajina má dost vlastních? Poslechněte si v Interview Plus.