Příběhy ze země, kde Kim je bůh. Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR
Korejská lidově demokratická republika. Země, kterou máme spojenou s obrázky jaderných hlavic a vůdce se svérázným sestřihem a dalekohledem v ruce. Titulky nás zásobují zprávami o posunech v nepřátelském vztahu se Spojenými státy americkými a o pracovních táborech, kam jsou posíláni odpůrci režimu. Autorka knihy Svědectví o životě v KLDR ovšem v sedmi rozhovorech přináší pohled na život obyčejných Severokorejců.
„Velký vůdce Kim Ir-sen byl něco jako bůh. Měl kolem sebe nadpozemskou auru. Každá žena s ním chtěla žít, každý muž chtěl být jako on,“ říká téměř osmdesátiletá Severokorejka O Mi-Ran.
„Přišli k vám do bytu většinou dva nebo tři chlapi z tajné policie, vyzkoušeli rádia, jestli nejsou přeladěná, prohledali zásuvky, postele, spočítali peníze, jídlo, oblečení, úplně všechno. Na vše měli tabulky – kolik kdo čeho má a odkud to vzal,“ popisuje dělník a „šmelinář“ Ri Hong.
Sedm příběhů
Koreanistka Nina Špitálníková zaznamenala sedm rozdílných osudů, které dohromady vytvářejí obraz života v zemi, kde se sousedé hlídají navzájem, kastovní systém předurčuje osud dítěte, mladí muži stárnou během mnohaleté vojny, ženy nemohou řídit automobily a hlad je běžnou součástí každodenního života.
Čtěte také
„Jednou, to mi bylo asi pět, jsem ulovil veverku. Normálně živou veverku. Měl jsem takovou radost! Zabili jsme ji. A pak jsme ji dali s babičkou nenápadně do košíku pod bylinky, aby nám ji nikdo nevzal,“ líčí Ri Hong.
Severokorejci, se kterými Nina Špitálniková hovořila, většinou přijímali často absurdní pravidla a omezení svobody jako daná a nedovedli si představit, že svobodný život vypadá úplně jinak. Už od dětství byli vystaveni intenzivní propagandě, které nebylo možné uniknout.
Povedlo se jim to, až když ze své vlasti uprchli, vedeni různými motivy. V Jižní Koreji pak poznávali nový svět. Mladá dívka se mohla nechat ostříhat dle svých představ a důchodkyně koupit jakoukoliv knihu, která ji zajímala. Řidič mohl přijet k benzínové pumpě a bez problémů koupit benzín.
Čtěte také
Přestože nedokázali žít v autoritářském režimu, který prostupoval každý jednotlivý aspekt jejich starého života, na svou vlast po útěku vzpomínali i v dobrém.
„Vzpomínám na hvězdy. Když se v Severní Koreji setmí, je úplná tma a člověk vidí nebe. Sedával jsem hodiny venku a jen koukal na nebe. V Soulu nebe nikdy nevidíte,“ svěřuje se jeden z nich.
Kvalitu novinářské práce Niny Špitálníkové dosvědčuje fakt, že kniha Svědectví o životě v KLDR byla letos nominována na cenu Magnesia Litera.
Víte, že kdybyste si poslechli všechny četby na pokračování a povídky natočené v roce 2020 v Českém rozhlase, zabralo by vám to 24 a půl dne? Celkem jsme jich v loňském roce vyrobili 1645. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.
Související
-
Severokorejci žijí z malých radostí. Režim jim neumí zakázat chutě či vůně, říká Nina Špitálníková
„Připadala jsem si jako Lara Croft,“ říká o začátcích svého výzkumu KLDR koreanistka Nina Špitálníková.
-
Koreanistka a riggerka Nina Špitálníková: Nejdůležitější slovo v KLDR je „soudruh“
Procestovala Severní i Jižní Koreu, Írán a teď míří například do Číny. Nina Špitálníková kromě turistiky stíhá i studovat, psát knihu nebo se věnovat netradičnímu k...
-
Když mi vzali pas, došlo mi, že mám průšvih, vzpomíná koreanistka Špitálníková na KLDR
Koreanistka Nina Špitálníková má na kontě světový rekord. Už dvakrát byla na stáži v Severní Koreji, víckrát se to zatím nikomu nepodařilo. „Kontrolují vás tam na k...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
