Koreanistka a riggerka Nina Špitálníková: Nejdůležitější slovo v KLDR je „soudruh“
Procestovala Severní i Jižní Koreu, Írán a teď míří například do Číny. Nina Špitálníková kromě turistiky stíhá i studovat, psát knihu nebo se věnovat netradičnímu koníčku – riggingu. Co v současné době dělá, jestli navštívila v Pchjongjangu metro a na jakou další školu se teď hodlá přihlásit, prozradila Anitě a Šimonovi v ranním On Air.
„Příprava na první cestu byla těžká. Poslední student tam byl před deseti lety, takže jsme brali s sebou všechno. Od oblečení přes sprej na hmyz až po léky,“ říká k absolvování dvou měsíčních studijních pobytů na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu v roce 2011 a 2012. Ke třetí stáži už jí povolení KLDR nedala.
Na otázku, proč zrovna Ninu do KLDR vpustili a proč je nyní na blacklistu, odpovídá: „To nikdo neví, Česká republika nemá nárok ptát se po odůvodnění, proč například někdo nebyl vpuštěn do země.“ Své poznatky z obou pobytů ale shrnula ve své bakalářské práci Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj na Ústavu Dálného východu při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde momentálně dokončuje magisterské studium.
Anita se Šimonem ale řešili i její další záliby, například rigging, kterému se věnuje už řadu let. „Když se zveřejnil první článek, ve kterém se kromě riggingu mluvilo i o dalších sexuálních praktikách, tak jsem na to upozornila mámu, která mi řekla, že konečně dělám něco normálního,“ směje se Nina.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
