Příběhy lidí v pohraničí se liší mírou bolesti. Česko-německé vztahy jsou neuzavřené, míní historik Cidlina

„Určité strany dialogu jsou uzavřeny ve světě svých argumentů – jakým způsobem byli sami vzdělávání v moderní historii. Tito lidé zkrátka neprojevují dostatek flexibility ke změně názoru na historické otázky pod světlem nových pramenů a informací,“ uvažuje.

Jedni tvrdí, že odsun Němců byl nespravedlivý a druzí, že odsunu předcházela historie nacistického hnutí v pohraničí a pak i 2. světová válka|foto:archiv Jana Ciglbauera

Česká Lípa leží zhruba 40 kilometrů od hranic s Německem. Spor obyvatel z pohraničí vězí ve dvou názorových proudech – jedni tvrdí, že odsun Němců byl nespravedlivý, a druzí, že odsunu předcházela historie nacistického hnutí v pohraničí a pak i 2. světová válka.

„Svým způsobem jsou to názorové tábory dodnes neslučitelné, mají problém si naslouchat. Občas je tam tendence se i hašteřit, nebo si ,rozbíjet demonstrace‘,“ popisuje.

Jako příklad uvádí českolipské pamětní setkání, které mělo připomenout divoký odsun českých Němců. „Protože cítíme, že se je potřeba k této historické otázce postavit, tak jsme se, bohužel, nadáli, nikoliv nenadáli, protidemonstrace KSČM.“

Cidlina přitom připouští, že historie vlastně uzavřít jen tak nejde, ani to není potřeba. „Jako nikdy nemůžeme úplně s nějakým výkladem říct, že jsme opravdu bezezbytku hotovi. Potřebu to nějak uzavřít má spíš společnost, ta část společnosti, která se o to zajímá. Pak je tu mlčící většina, které je to docela jedno.“

Čtěte také

Jakuba Katalpa: Vztahy Čechů a Němců? To téma v sobě mám zakódované. Dětství jsem strávila v Sudetech, i naše chata je po Němcích

Historik tak sám začal sbírat příběhy lidí, kteří v pohraničí žili. „Tyto příběhy čtenářům pomohou vytvořit si komplexní obraz doby. Jsou to svědectví, která nenajdete v žádných písemných pramenech. Svědectví, která v posledních letech sbírám, a to doslova v hodině dvanácté, protože ti poslední, kteří mají co říci k dějinám České Lípy, těm je dnes přes 90 let. Takže buď to sesbírám dnes, nebo zítra už budou pryč,“ uvažuje.

Tomáš Cidlina tak hovořil s lidmi, kteří se do České Lípy přistěhovali po válce, ale i s těmi, kteří museli z pohraničí odejít. Jak se od sebe výpovědi lišily? „Jednoznačně bych řekl v míře bolesti,“ odpovídá.

„V bolesti, kterou měla vyprávění těch, kteří Lípy odešli, jako čtrnáctiletí patnáctiletí. Jak mi říkala jedna pamětnice, se kterou jsem dělal rozhovory: Byli jsme mladí, my jsme si později mohli realizovat své životy, naplnit si své sny. Museli jsme ale vidět, jak se s tím těžce vyrovnávají naši rodiče a starší generace.“

„Zatímco vyprávění těch, kteří přišli Českolipsko osídlovat, jsou vesměs pozitivní, přišli jako děti a bylo to období určitého národního optimismu v novém budování pohraničí, jeho nové české identity,“ dodává.

Město Česká Lípa|foto:Profimedia

Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se Petr Vizina.