Šťastnou firemní kulturu dokážou vytvořit spokojení šéfové. Jen musí rozumět sami sobě, tvrdí psychoterapeutka Salačová Svobodová
„Jsem si jistá, že lidé napříč všemi pracovními pozicemi chtějí někam patřit a mít lidské i profesní uznání. Potřebují vidět, že jejich konkrétní role v týmu má nějakou váhu a je užitečná,“ popisuje koučka a rozvojová psychoterapeutka Hana Salačová Svobodová, která se věnuje nastavování firemní kultury i práci s manažery.
V pořadu Hovory pokračuje: „Negativní firemní kultury se naopak projevují tak, že se zaměstnanci cítí nedocenění, znejistění a často i pošlapaní.“
Čtěte také
Lidé z velkých firem, resp. korporátů si často stěžují na šéfy, které zajímají jen peníze, zisky, na lidi jsou nepříjemní a zajímá je pouze výkon.
„Má zkušenost říká, že to takový šéf dělá, protože se chrání. Také chce něčeho dosáhnout – a jiný způsob nezná,“ vysvětluje mj. autorka publikace Šťastný management.
Takový šéf ve svém životě totiž zažil situace a události, které mu potvrdili, že právě tato cesta je správná.
„Nedá se to přetlačit,“ nastiňuje. „Když ale přijde a chce s tím něco dělat, je na začátku složité cesty. V první řadě totiž musí poznat sám sebe. Musí sám sobě dovolit odložit některé slupky, ale zároveň si vytvořit novou ochranu, která bude pro všechny užitečnější. A už nemusí jít o drsná slova a hnusné chování, ale něco co u druhých podpoří jeho respekt.“
Šťastná firma musí mít šťastné šéfy
Šťastnou firemní kulturu tak dokážou vytvořit šéfové, kteří rozumějí hlavně sami sobě. „Je velmi obvyklé, že na našich workshopech se nejdřív moc měnit nechtějí, pak je to začne bavit, pokud jsou tedy k sobě upřímní. Moje role je zprostředkovat jim tu možnost – je samozřejmě jen na nich, jestli do toho půjdou, nebo ne.“
Čtěte také
„Jsou samozřejmě šéfové, u kterých je jejich obranné mechanismy a racionalita nepustí ani k nim samotným. A tím, že člověk vnímá svět skrze sebe, tak ho to, že se nepozná, hrozně ošizuje. Jsme totiž obohaceni až ve chvíli, kdy poznáme, co to v nás je, že nás něco štve a další věc naopak těší.“
„Když se rozčílíte a víte proč, dovedete si to odpustit, omluvit a pak o tom bez problémů také mluvit. Když si to všechno nedovolíte, jste o mnohé ošizeni. I to se ale musí trénovat a je to docela velká dřina. Vlastně velká psychologická posilovna, která na začátku bolí,“ varuje koučka.
Žit v souladu se svými hodnotami
Když to shrnuje říká: „Šťastní jsme tehdy, pokud žijeme v souladu se svými hodnotami. Takže když se vám daří pracovat ve firmě, která uznává stejné hodnoty, kde je pro ni důležité to stejné, co pro vás, je vám tam dobře,“ upozorňuje rozvojová psychoterapeutka.
Čtěte také
„Jsem si jistá, že každá firma může mít šťastnou firemní kulturu, ne každá společnost k tomu má správné lidi, protože je hledá špatně. A jakmile se vyladí hodnoty mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jsou obě dvě strany následně šťastné.“
„Priority našich hodnot se ale v průběhu života mění, stejně, jako se vyvíjejí i zaměstnavatelé, je tak nutné tyto hodnoty neustále ověřovat. A když soulad přestane, je třeba hledat cestu, jak soulad zas znovu nastavit, anebo se klidně s takovou firmou rozloučit,“ dodává koučka a rozvojová psychoterapeutka Hana Salačová Svobodová.
Celé Hovory Tatiny Čabákové najdete v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
