Prezident z inzerátu
Jakou barvu má podle Václava Klause naše planeta, je nepochybně jeho věc. Jakmile ovšem hrozí, že jeho názor bude vnímán jak názor lidí, které jako prezident reprezentuje, pak zde asi drobný problém je. Zprávu, že ExxonMobile používá našeho prezidenta v reklamní kampani proti snižování emisí skleníkových plynů, mohou úkorně vnímat lidé, kterým záleží na životním prostředí a jsou přesvědčeni, že člověk nemá právo planetu devastovat.
Pod fotografií pána, který se na inzerátech v americkém tisku vyjadřuje k barvě planety, čtou Američané, že jde o prezidenta České republiky. Zcela chybí upozornění, že mluví sám za sebe a že ke komentářům stran globálního oteplování nemá politický mandát ani odborné vzdělání. Klausův vztah k prezidentství není jednoduchý. Z jedné strany si ho zjevně užívá, z druhé prezidentstvím očividně trpí. Jde o funkci, která vedle privilegií přináší i jistá omezení. Prezident je hodně na očích. Přesně se pozná, kdy reprezentuje a kdy se předvádí.
Být tváří kampaně, ať už na parfém či na emise, nemá s reprezentací státu nic společného. Je to ostuda, ať už má pravdu, anebo je mimo. Jenomže co teď s tím? Klausovi nelze vyčítat, že má starost o lidskou civilizaci a její právo svobodně vypouštět do vzduchu, co si zamane. Je dokonce cenné, že tento exotický názor někdo zastává, a tím pádem je možná diskuse. Než Klause pranýřovat, že zneužívá svého prezidentství, měli by možná spíše poslanci a senátoři zvážit, mají-li právo opět nasadit Klausovi české prezidentské okovy. Neslušelo by mu lépe prezidentství Heartland Institutu? Anebo rovnou ExxonMobilu?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
