Prezident NKÚ
Když v červnu 2003 náhle zemřel prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník, bylo jasné, že bude obtížně nahraditelný. Více než dva roky trvalo Poslanecké sněmovně, než nejtěsnějším počtem potřebných hlasů zvolila kandidáta, kterého navrhne ke jmenování prezidentovi republiky. Zda bude kandidát na prezidenta NKÚ prezidentem republiky jmenován, závisí mimo jiné na tom, jak František Dohnal vyřeší s prezidentovým týmem otázku ukončení své funkce zástupce hejtmana kraje Vysočina.
Má stejné dilema jako kandidát na ministra zdravotnictví. Nemůže sedět na dvou židlích, a jde o to, jak si z jedné přesednout na druhou bez rizika, že první opustí a do druhé nedosedne. Vyřešit ale tento procedurální problém bude snazší, než stát se druhým Lubomírem Voleníkem. František Dohnal včera řekl, že se míní "zaměřit na to, aby nálezy NKÚ byly dostatečně prezentovány a respektovány". To ale nelze brát jako program.
Úkolem NKÚ je kontrolovat hospodaření se státním majetkem a plnění rozpočtu. O prezentaci špatných zpráv se ochotně postarají média. K tomu stačí prezidentovi rozesílat pozvánky na tiskové konference. Pokud jde o respektování špatných zpráv o hospodaření se státním majetkem, s žádným respektem potrefených státních institucí nemůže počítat. Nálezy NKÚ budou, podobně jako za Voleníka, předmětem kritiky kontrolovaných. Jeho lidé budou špatnými hospodáři obviňováni, že nerozumějí problematice, přehánějí, že se mýlí, anebo že něco přehlédli. Úkolem prezidenta NKÚ je podržet svůj tým. Musí si udržet nezávislost, nesmí podlehnout politickým tlakům, což vyžaduje poctivost, kompetenci a odvahu. V okamžiku, kdy bude jmenován, by nám měl František Dohnal slíbit, že bude přísný. Ničeho jiného netřeba.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.