Prezident nespěchá s podpisem pod Lisabon

Podle očekávání jeho slova vyvolala bouřlivé reakce. Dokonce se znovu objevily hlasy, že pokud bude hlava státu i nadále ratifikační proces zdržovat, mohla by čelit pokusu o sesazení z funkce. Podle české ústavy může být teoreticky prezident republiky stíhán pro velezradu. Konkrétně před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

Je to však krajní možnost, která bude v souvislosti s Klausovým otálením kolem Lisabonu jen těžko využita. Jednak by k tomuto kroku horní parlamentní komora asi nesehnala potřebnou podporu, jednak by žalobě nemusel Ústavní soud vyhovět. Vždyť Václav Klaus opakovaně své výhrady proti Lisabonské smlouvě opírá o tvrzení, že její přijetí by výrazně poškodilo zájmy tohoto státu. Takže by bylo sporné rozhodnout, že právě tímto krokem páchá velezradu. Tím spíš, že prezident republiky nikdy veřejně neřekl, že svůj podpis nepřipojí. V této souvislosti se objevují právnické konstrukce, že by poslanci a senátoři mohli Václava Klause dočasně zbavit prezidentských pravomocí a tím by mohli zajistit mimo jiné dokončení ratifikačního procesu. Jsou to sice zajímavé úvahy, ale mimo realitu. Tou zůstává skutečnost, že hlava státu i nadále bude prodlužovat definitivní schválení Lisabonské smlouvy v České republice. Takovýto postoj zastává už delší dobu. Je proto poněkud překvapivé, že to parlament nebral na vědomí, když ho znovu volil do funkce.

Vždyť už po odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu se Václav Klaus nechal slyšet, že smlouva je de facto mrtvá a že je zbytečné pokračovat v její ratifikaci. Většinový názor v unii byl opačný. Výsledkem je fakt, že ratifikační proces byl ukončen téměř ve všech členských zemích. V některých státech zbývají většinou jen drobné krůčky, které by měly potvrdit už předtím v parlamentech vyslovené ano.

Když se k tomu přidá skutečnost, že v Irsku se patrně referendum bude opakovat a že po přislíbení některých výhod pro tuto zemi by mohl výsledek dopadnout tentokrát ve prospěch Lisabonu, mohla Česká republika zůstat jedinou zemí, ve které nezaznělo jasné stanovisko ke smlouvě. Nakonec po různých peripetiích obě parlamentní komory daly najevo, že s dokumentem souhlasí. Přitom politici nejprve své rozhodnutí alibisticky přesunuli na Ústavní soud. Ten dokument důkladně studoval. Když se na podzim 2008 chystal vynést verdikt tak, aby parlament mohl zvládnout ratifikaci ještě před začátkem českého předsednictví v Radě Evropské unie, vstoupila do děje hlava státu. Václav Klaus využil procedurální možnosti a celé projednávání zbrzdil. Výrok Ústavního soudu tím samozřejmě nezměnil, pouze zkomplikoval nástup českého předsednictví. Na začátku letošního roku už se čeští zákonodárci nemohli vymlouvat na čekání na výsledek jednání Ústavního soudu. Soudci totiž vynesli verdikt, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem tohoto státu. Zároveň bylo zdůrazněno, že ženy a muži v talárech neřešili smlouvu jako celek, ale zabývali se konkrétními námitkami. Tím nechali otevřenou možnost dalším případným stížnostem. Po schválení dokumentu v parlamentu, nyní nastává jejich čas. Alespoň někteří senátoři z řad ODS připravují k podání další ústavní stížnost. Tím Václav Klaus získal nový argument pro to, aby nemusel v dohledné době završit svým podpisem ratifikační proces v České republice. Navíc v případě neúspěchu senátorů, se na Ústavní soud může obrátit zase prezident republiky a znovu ratifikační proces zpomalit. Ve hře na zdržovanou tak může pokračovat ještě celou řadu měsíců. A z jeho opakovaných výroků je zřejmé, že se tak bude chovat. Příliš na tom nezmění ani názor ústavních právníků, politiků či předsedy Ústavního soudu, aby svůj podpis pod Lisabonskou smlouvu bez prodlev připojil. Z toho všeho je zřejmé, že se blíží doba, kdy se Václav Klaus ocitne v záři reflektorů. Pak si bude moci vychutnávat pocit člověka, na jehož rozhodnutí bude čekat celá Evropa. Pokud by ani v té chvíli smlouvu nepodepsal, popřel by fungování demokratického systému v zemi a stal by se monarchou. Pak by skutečně nastal moment, kdy by politici měli začít jednat a rychle obnovit řádné fungování parlamentní demokracie v České republice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .