Převratný Kongres ODS začíná

Pokud by šlo jen o věcné argumenty a souboj zmíněných dvou politiků, byla by situace přehledná. Pražský primátor Bém si nebere servítky a označuje vládní výsledky po dvou letech za fiasko. Ministři jsou schopni jen mělkých a měkkých reforem, přitom používají tak nešťastný marketing, že děsí populaci. Podařilo se jim to do té míry, že lidé raději dávají ve volbách hlasy sociální demokracii.

Základními pilíři volebního programu ODS bylo zjednodušení a snížení daní, reformy byrokracie, zdravotnictví a právního systému. Nic z toho se podle Béma nepodařilo: daně jednodušší nejsou a snížily se jen menší části populace. Ani počet úředníků se nezmenšil a tažení ministra vnitra Ivana Langera za elektronizací státní správy označuje Bém za prázdné gesto. Reforma zdravotnictví je předem ztracena neuváženým zavedením poplatků a právní systém je stejně složitý a pomalý, jako byl dříve.

Proti tomu Topolánek namítá, že v koalici nejde prosadit všechno. Část práce se nicméně podařila. Byla zrušena daňová progrese, snížily se daně firmám a zastavil se růst sociálních dávek, který způsobili nerozvážní poslanci všech stran koncem roku 2005. To přece programu ODS odpovídá. Právní změny jdou pomalu, připravuje se však nový trestní i občanský zákoník. Právě ve slabé vládě je prakticky nemožné, aby premiér donutil ministry k propouštění úředníků. A na zdravotnictví ještě přijde řada.

Z takového výčtu vyplývá jednoznačný závěr. Bém je v pozici dítěte, které naivně říká, co každý vidí, co se ale neodvažuje říct: "Císař je nahý." Fakticky to potvrzují i Topolánkovi příznivci, když Béma označují za populistu a doktrináře, který žene stranu kamsi do pravicového ghetta, kde strana najde nejvýš deset či patnáct procent voličů. Ovšem jak již bylo řečeno na začátku, situace je přece jen složitější. To právě premiér s oblibou připomíná. Česko bude už za necelý měsíc předsedat Evropské unii a výměna vlády znemožní, aby Česko splnilo úkol byť jen trochu důstojně. Zároveň se blíží ekonomická krize a není možné ztrácet měsíce politickými spory, ke kterým by po pádu vlády nepochybně došlo. Navíc rozchod s lidovci a zelenými znamená pro ODS jediné možné řešení: dohodu o menšinové vládě se sociálními demokraty. A to zní jako temná připomínka období opoziční smlouvy. Jde o vážné námitky, všechny je ovšem možné přinejmenším oslabit. Nabízí se totiž řešení, podle kterého zůstane premiérem Topolánek.

Může tedy řídit Evropu, přitom do konce června proběhnou předčasné volby. Příprava na krizi je zatím pouze teoretická a v tomto směru je výměna ministrů bez velkých rizik.

Otázka tedy zní, jestli právě tohle má pražský primátor na mysli. Zatím se nevyjádřil jasně a to vzbuzuje značné pochyby. Není také vyloučeno, že by si přál něco jiného, třeba právě velkou koalici, ať už tichou nebo otevřenou.

Pochybnosti však nekončí, naopak se dále prohlubují. Každý delegát kongresu ODS dobře ví, že Pavel Bém je favoritem prezidenta Václava Klause. Sám to také dává hlasitě najevo, když vyzývá všechny občanské demokraty k boji proti Lisabonské smlouvě.

Blízkost Béma ke Klausovi a jeho euroskepsi je dostatečným argumentem pro většinu liberálnějších členů ODS, aby o jeho podpoře neuvažovali. Zdržování podpisu Lisabonské smlouvy je pro Českou republiku značně nejistým podnikem. Prezident Klaus si prosazuje svou a možná se zapíše do dějin, Češi jako celek tím ovšem při vší snaze nejspíš ničeho nedosáhnou, naopak se mohou stát páriou mezi evropskými národy.

Nehledě na to, že vítězství Klause může být výhrou nekritického nacionalismu, což je politický směr, který se středně velké evropské zemi nemůže dlouhodobě vyplatit a který může dokonce ohrozit zdejší demokratické instituce.

Jde o skutečně vážnou výhradu, která může přebít zklamání z Topolánkovy vlády. Není však úplně přesvědčivá, zvláště pokud se připomene, že souboj Bém-Topolánek proběhne na kongresu ODS. Václav Klaus je zakladatel a tvůrce této strany. Jeho liberálně-konzervativní představa o politice se ukázala být nečekaně úspěšným projektem a ODS je v levicovém prostředí střední Evropy jednoznačně nejlepší pravicovou stranou. Je vůbec možné se beze všeho přizpůsobit politice Evropské unie, která přece jen vyznává spíše levicové hodnoty? Evropská pravice má koneckonců blíže ke středu, než ke konzervativním stranám anglosaského typu.

Delegáti to zkrátka budou mít těžké. Nepůjde totiž o volbu menšího zla, jak by si mnozí rádi říkali. Rozhoduje se o tom, jestli ODS uzavře svou dosavadní kapitolu věrné strážkyně odkazu Margaret Thatcherové, a obrátí se úplně jinam. Navíc zatím není jasné, kam to bude.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .