Prestiž politiků

Včerejší palestinské volby se zdají být potvrzením obecného pravidla, že prestiž politiky a politiků má co dočinění s touhou lidí po prosperitě, bezpečí a svobodě. Obtížnější je naopak vysvětlit, co prestiž politiků snižuje. Vedle skandálů a pochybnosti o jejich schopnostech to může být i fakt, že se lidem v podstatě vede dobře a nemají potřebu vůdců, kteří by za ně činili osudová rozhodnutí. Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo v posledních dnech hned dva průzkumy, ve kterých naši politici a politika nedopadli dobře. Na otázku, které oblasti života považujeme za důležité, se politika objevila na nejnižší příčce a při zjišťování, jakých profesí si vážíme, zařadili občané poslance na předposlední místo. Menší prestiž má už pouze povolání uklízečky.

Vysvětlit tak špatné hodnocení správy věcí veřejných a lidí, které jsme zvolili, aby věci veřejné spravovali, pouze tím, že jsme špatně volili, určitě nelze. Mezi politiky je hodně takových, kteří zasluhují respekt, a politika je profese, kterou společnost objektivně potřebuje stejně jako lékaře a učitele. Jakkoli to může znít překvapivě, náš nynější odpor k politice a politikům je především důkazem, že se nám nevede špatně. Jednoduše nepotřebujeme vůdce, kteří by ukončili násilnosti anebo odvrátili hladomor. A to není špatná zpráva.