Přemysl Čech: Modrý sloup rudýma očima
Minulou sobotu jsem protestoval. Tedy nejen já. Celkem nás bylo na 250, kterým vadí, že cesta Luzenským údolím na Šumavě z Březníku na hraniční přechod Modrý sloup je stále pro turisty uzavřená.
Navíc si myslíme, že Národní park Šumava se moc nesnaží, aby problém, který existuje už téměř čtvrt století, efektivně a v zájmu všech vyřešil.
V zájmu lidí i tetřeva, v zájmu daňových poplatníků, kteří financují ochranu přírody a tedy i park samotný a mají právo vidět, co se s jejich penězi, potažmo ochranou přírody, děje. Samozřejmě za jasně definovaných pravidel.
Protest byl celkem jednoduchý. Po třech projevech, které víceméně rozvedly to, co jsem řekl v úvodu, se 250 jednotlivců (protože to je menší přestupek, než kdyby šlo o dvěstěpadesátičlennou skupinu) vydalo po cestě, vedoucí údolím, na Modrý sloup.
Tam šumavský nestor Emil Kintzl, jehož prastrýc značil turistickou trasu údolím hned po vzniku republiky, umístil na turistický rozcestník – pro jistotu na bavorské straně hranice – typizovanou cedulku s českým textem U Modrého sloupu, 1.200 m, historický hraniční přechod na česko-bavorské stezce.
Tím protest prakticky skončil. Nikdo nechodil mimo cestu, nikdo netrhal šumavské kytky, neopékal si nad ohníčkem špekáčky a především neběhal za tetřevem.
Většina trasy k Modrému sloupu vede po bytelné cestě z druhé poloviny 19. století, která je zakončena točnou pro auta dřevařů postavenou v roce 1988.
Ano, cesta nebyla nikdy primárně určena k propojení Čech a Bavorska, ale od oné točny je to na Modrý sloup, co by kamenem dohodil a za první republiky přechod fungoval v rámci malého pohraničního styku.
Po listopadu se do těchto míst smělo legálně jen v srpnu a září roku 2006 s asistovanými vycházkami v režii parku. V létě 2013 se zdálo, že administrativní zátarasy na cestě Luzenským údolím padnou.
Potřebná povolení byla v kupě, Emil Kintzl cestu vyznačil a pak: přišel soudní zákaz cestu otevřít. Postarala se o něj Česká ornitologická společnost, Okrášlovací spolek Zdíkovska a Hnutí Duha.
Těžko říct, jestli vedení Národního parku Šumava postupovalo jen šlendriánsky a odvedlo špatnou legislativní práci, nebo zda cestu vlastně otevřít nechtělo, a tak zvolilo řešení, o kterém vědělo, že neprojde.
Nicméně na cestu se nesmí vstoupit stále.
V reakci na protest uvedl ředitel Správy parku Pavel Hubený, že průchod Luzenským údolím na Modrý sloup je jedním z 34 záměrů, které mají víc otevřít Šumavu.
Všechny tyto záměry musejí projít procesem posuzování vlivu na životní prostředí, což je jediná možná zákonná cesta, jak právě i cestu k Modrému sloupu otevřít veřejnosti. Jasno by mělo být příští rok. No tak dobrá, po pětadvaceti letech vedení parku konečně ví, jak na to.
My Šumaváci jsme trpěliví a dovedeme ocenit i mírný pokrok. A taky věříme, že toto schvalování nebude jen dalším krokem, jak zdůvodnit, že zajímavé šumavské lokality musí dál zůstat veřejnosti nepřístupné.
A ještě jeden pokrok jsem zaznamenal. Vodní dělo, kterého jsem se zděsil u Modravy cestou na Březník, nebylo určeno proti nám, ale přiváželo vodu silničářům.
A policejní oddíl nasazený proti aktivistům v lokalitě Na ztraceném před pár lety, nás pod Luzným taky neseřezal. Jak říkám, na Šumavě to jde pomalu, ale věřme, že dobrým směrem.
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
