Přehled roku 2006 - domácí

To je sice jakýsi opis situace, nicméně zároveň však obsah toho sdělení hrozí ve svých dlouhodobějších důsledcích, že bude nějakým způsobem bolet stále více našich spoluobčanů a to zcela konkrétně. Konstatování zní:

Rok 2006 vejde do dějin České republiky jako ten, během jehož větší části neměl stát řádnou, náležitě ve funkci potvrzenou vládu. Tento jednoduchý výrok, v posledních více než šesti měsících opakovaný v mnoha variacích a dopodrobna rozebraný v řadě komentářů, se stal základním kamenem podivné stavby, která koncem roku 2006 pobídla lidovou tvořivost k bonmotu, charakterizujícímu stávající situaci sice ne zcela přesně, za to však poměrně vtipně.

Lidem vytvořená a mezi lidem šířená dobová hláška tedy zní: Česká republika se koncem roku 2006 stala největší evropskou nevládní organizací

PŘEDĚL Vzhledem k tomu, že rok 2006 byl rokem jak jarních voleb do Poslanecké sněmovny, tak i podzimních voleb senátních a komunálních, odvíjela se na politické scéně řada událostí, jež měly podtext boje předvolebního i bohužel

S tím souvisí i příhody jednotlivých politických stran a hlavně jejich představitelů, kteří byli vystaveni většímu a podrobnějšímu zkoumání, co se jejich politických i nepolitických výkonů týče. Tak se mohlo hned v lednu roku 2006 přihodit, že v krátkém časovém intervalu byly obě nejsilnější politické strany v zemi postiženy ztrátou svých zástupců v Poslanecké sněmovně.

Pod tlakem veřejnosti

Tyto dvě kauzy hned úvodem roku svým způsobem charakterizují řád věcí, řekněme, politicko-ekonomicko-zločinecko-společenských v České republice. Jednou stránkou té věci je setrvalé zjištění, že Česká republika patří k zemím s opravdu značnou mírou korupce.

Na tomto faktu nic nemění různé (především některými politiky a některými politickými aktivisty z řad novinářů) umenšování výsledků práce organizace

Korupce v naší zemi je, její prostoupení všemi patry společnosti, včetně státní správy je zřetelné a obecně monitorované - a přesto se s tímto jevem zachází převážně jen jako s položkou v předvolebním či povolebním boji, nikoli jako s nádorovou chorobou, s níž by bylo zapotřebí bojovat zcela jiným způsobem

Důvěra veřejnosti je sice cosi, o čem političtí představitelé všech stran rádi hovoří, avšak jakýmsi podivně magickým způsobem se politická rétorika naprosto diametrálně odlišuje od obecné praxe. Když si člověk uvědomí, že obecné sliby a předsevzetí (například o boji proti korupci), jimiž jsou politické projevy prostoupeny, se ve finále nijak nepromítají do skutečné činnosti politických představitelů (například v podobě přijetí skutečně závazných právních norem včetně sankcí), objeví se mu náhle před očima celé schéma pokračujícího úpadku politiky, politické kultury, a s nimi spojených morálních a etických norem.

Píši to tady s vědomím, že 16. března 2006 přijal Parlament nový zákon o střetu zájmů, zpřísňující kontrolu majetku veřejných činitelů. To je norma, po níž je velká společenská poptávka, avšak její podoba, jež má začít platit v lednu 2007 opět nabízí řadu velice jednoduchých kliček pro každého, kdo chce formálně vypadat jako

Jinými slovy

PŘEDĚL

Když už je řeč o

Mimochodem: Ve sdělovacích prostředcích se v souvislosti s druhy a způsoby podnikání, jež charakterizovaly nejen zesnulého pana Mrázka, ale řadu dalších jeho kolegů, jaksi uchytil přívlastek

Má-li však slovo

PŘEDĚL

Podobně jako koncem roku policie nepřišla na vraha pana Mrázka, nedošla (zcela v souladu se všeobecným očekáváním) k žádnému výsledku, a to již začátkem roku

Podle závěrů vyšetřovací komise se vláda svého času nedopustila žádných zásadních chyb při prodeji Unipetrolu, rozhodnutí kabinetu podle komise nikdo neovlivnil a koncern Unipetrol byl podle komise prodán za odpovídající cenu. To, že vyšetřování komise bylo vyvoláno zjištěním o možných úplatcích, které měl v souvislosti s jednáními o prodeji Unipetrolu zprostředkovávat někdejší ředitel kabinetu premiéra Zdeněk Doležel, se práce komise dotklo asi v tom smyslu, že tuto aféru pana Doležela do souvislosti se samotným prodejem Unipetrolu nedala. Ptáte-li se

Dlužno dodat, že představitelé ODS v příslušné komisi, složené ze zástupců všech parlamentních stran, tyto závěry odmítali. PŘEDĚL

Jedním z témat roku se stal též tzv. spor o směřování dalšího vývoje České republiky, který se rozhořel poté, co prezident republiky Václav Klaus 2. února odvolal z funkce předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Učinil tak v souladu s míněním a doporučením tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce. Oba se domnívali, že paní Brožová dobře neplní své povinnosti.Nastal však právní problém. Paní Brožová proti svému odvolání zaprotestovala, označila je za nezákonné a protiústavní a podala proti němu ústavní stížnost. Ústavní soud jí za dal za pravdu, nejprve pozdržel účinnost prezidentova odvolání Brožové a později, v září 2006 Ústavní soud rozhodl, že prezident republiky použil zákon odporující Ústavě a Brožovou ve funkci tím potvrdil. V mezičase prezident Klaus, který nálezy Ústavního soudu přijal, rozdmýchal diskusi o tom, zda se Česká republika nestává bojištěm o moc mezi mocí soudní na jedné straně a mocí výkonnou na straně druhé. Dlužno dodat, že opačná strana, tedy moc soudní, si o moci výkonné, právě v souvislosti i s pozdějšími kroky prezidenta republiky, kterými se pokusil u Nejvyššího soudu instalovat tu soudce, tu politika - Jaroslava Bureše, si o tom celém myslí přesný opak. Tedy to, že podle názorů některých představitelů justice je to právě moc výkonná, která si (nikoli v souladu s Ústavou) osobuje právo zasahovat do věcí jí nepříslušejících.

Je to, jak podotkl moudrý glosátor politicko-soudního dění ve státě, profesor Vojtěch Cepl

A když už jsme v oblasti justice, připomeňme ještě jednu kauzu. V únoru odstoupil, opět po předchozí

V této souvislosti je možná na tomto místě vhodné připomenout, že tzv.

O tři dny poději začal jiná s touto kauzu související arbitráž, v níž naopak Česká republika žaluje Nomuru o přibližně 111 miliard korun jako náhradu nákladů spojených s nucenou správou banky IPB.

Pro každého, kdo by se v tom nechtěl ale vůbec vyznat přinesl vysvětlení závěr roku, kdy nový ministr financí jedné z neschválených (tedy Poslaneckou sněmovnou důvěrou nepatřených) vlád Mirka Topolánka Vlastimil Tlustý oznámil, že dospěl k

Jeden den to podle ministra Tlustého vypadalo, že Česká republika asi dostane v rámci vyjednávání s Nomurou nějaké necelé tři miliardy a bude vše vyřízeno, spory zapomenuty. Den nato, po informacích o skutečné podobě tzv.

Podle ministra Tlustého v tom druhém, skutečném oznámení o

Sama skutečnost, že někoho z neschválené, tedy neplnohodnotné a nikoli zcela funkční (ve smyslu důvěrou opatřené) tehdejší vlády, navíc vlády v demisi, tohle řešení s prezidentskou milostí vůbec napadlo, je zdrcující. Vypovídá to hodně o míře ztráty soudnosti, o míře odtržení lidí tzv.

Vypovídá to o stavu mysli těch

Prezident republiky Václav Klaus na kšeft s milostí pro aktéry v kauze Nomura/IPB, při kterém se měla spravedlnost vyměňovat za peníze, nepřistoupil.

K nulovému řešení kauzy Nomura ještě takové selské počty: nějakých sto miliard je suma, která bývá uváděna v souvislosti s činností krachlé banky IPB a to jsou peníze, o které stát už přišel. Na tom se nemění nic ani tím, že stát nevysoudil v neuskutečněné arbitráži oněch zmiňovaných 111 miliard, které by celkovou bilanci (i při oněch prohraných čtyřiceti miliardách) věru vylepšily. Takže jaké nulové

Ke kauze Nomura a jejímu

PŘEDĚL 29. března podepsal tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský smlouvu s rakouskou firmou Kapsch o dodávce systému elektronického mýtného. Začátek vybírání mýtného byl stanoven na 1. ledna 2007. Termín nejspíš splněn bude, ale kolem této smlouvy se odehrála řada věcí. ((Vypomohu si zde variacemi z komentáře, který ČrO6 vysílal v listopadu

S postupem času se navíc objevily jakési tajemné a pro veřejnost tajné dodatky k původní smlouvě s firmou Kapsch, které, jestli média veřejnost nějak zásadně nematou, jsou pro stát (tedy pro nás pro všechny) značně (a značně eufemisticky řečeno) nevýhodné.

V jakémsi prvním objeveném dodatku ke smlouvě o výběru mýtného ukázalo, že stát, aby

V dalších

Budiž, to celé může člověku přijít jen divné, kolik to konkrétně bude stát, to nám, tedy veřejnosti, někdo možná sdělí až

Dále, státu nebude (podle oněch dodatků) patřit část software-ového vybavení mýtného systému, ač to podle původní smlouvy mělo být vlastnictvím státu pro případ, že se státní a Kapschovy cesty rozejdou. Hodnotu toho softwaru neznám, ale když jedny

Když se člověk jen nepatrně zamyslí nad všelijakými kličkami, které si

Opak je však překvapivou pravdou. Ministerstvo dopravy zaměstnává menší armádu lidí s právnickými tituly a ještě si navíc najímá na různé poradenské činnosti další externí spolupracovníky. Tím se samozřejmě celý chod právní agendy ministerstva prodražuje a výsledek, inu, soudě podle té motanice kolem firmy Kapsch, nic moc

Taková informace má ovšem, otázkou je pro koho, hodnotu ne snad zlata, ale broušených diamantů a to po metrácích

Znamená to totiž, že přinejmenším na ministerstvu dopravy vládla ještě nedávno taková právní džungle, že každý trochu bystrý sestavovatel smluv je mohl nastavit tak, že ze státu peníze jen pršely a nedalo se tomu právně nijak zabránit. V případě, že by nějakým neblahým řízením osudu a státní správy mohla podobná či srovnatelná situace nastat i na jiných ministerstvech, pak jednak - nás všechny ochraňuj Pán Bůh, a za druhé

Jednou z největších afér nikoli roku 2006, ale toho předchozího bylo uvalení nucené správy na největší domácí zdravotní pojišťovnu

K takovému zjištění se nedá mnoho dodat

20. května se odehrála scéna, které se mnozí nemohli dočkat, mnozí ji více méně očekávali, ale mnohé též zaskočila. V rámci vývoje domácí politické kultury se totiž dalo očekávat, že dříve nebo později přejdou slovní přestřelky mezi politickými rivaly k fyzickému kontaktu. Na sjezdu České stomatologické kontroly inzultoval MUDr. Miroslav Macek ministra zdravotnictví MUDr.-a Davida Ratha. Nejprve dal pan doktor ministru zdravotnictví zezadu pohlavek a poté se pánové poprali. MUDr. Macek tvrdil, že svou akcí přiměřeně reagoval na nelichotivé výroky MUDr.-a Ratha o jeho manželce. V napínavých chvílích před blížícími se volbami však část veřejnosti chápala tento údajně toliko osobní akt jako zástupný předvolební výraz vzájemné neúcty. To hlavní v předvolebním klání však teprve mělo přijít

22. května podal předseda ČSSD Jiří Paroubek trestní oznámení pro pomluvu na šéfa občanských demokratů Mirka Topolánka. Ten se v předvolebním televizním duelu rozhovořil o údajných kontaktech předsedy Paroubka a dalších zástupců sociální demokracie na organizovaný zločin. Na Paroubkovo trestní oznámení reagoval Topolánek tím, že jej vyzval, aby umožnil objektivní informování o aférách představitelů ČSSD a připojil ke své výzvě i seznam patnácti údajných korupčních afér spojených se sociální demokracií. O tři dny později, 25. května, přinesl internetový server

Hned den poté přišel ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice s tvrzením, že vyšetřování korupční kauzy okolo biolihu je politicky ovlivňováno. Narážel tím na kauzu, která se rozběhla v březnu, kdy policie kvůli podezření z korupce při rozdělování státních zakázek na výrobu biolihu zatkla a obvinila sedm lidí, mezi nimi dva vysoké státní úředníky, členy ČSSD - tajemníka Státního fondu dopravní infrastruktury Josefa Lázničku a Ludmilu Schwarzovou, vedoucí sekretariátu náměstka ministra dopravy Petra Pospíchala. Ten byl kvůli aféře odvolán. Později policisté zatkli a obvinili i Jana Hanáčka, ex-tajemníka místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha. Ve zprávě sněmovnímu výboru pro obranu a bezpečnost Kubice také uvedl, že organizovaný zločin už přerostl do státní správy a že někteří politici z ČSSD se snaží zmařit vyšetřování kauzy biolíh nebo vraždy podnikatele Františka Mrázka.

Jakousi neuvěřitelnou shodou okolností pak nastalo to, že tzv.

Kubiceho tvrzení odmítli ministr vnitra František Bublan i policejní prezident Vladislav Husák. Špičky ČSSD obvinily vedení ODS, že se snaží za pomoci části policie ovlivnit volby. Občanští demokraté to označili za nesmyslné. Nedlouho po volbách, které dopadly jak dopadly, se ukázalo, že tzv.

Abychom

Koncem roku podle státní zástupkyně pro Prahu 1 Jany Hercegové rozhodl žalobce Michal Zachystal, že neobviní Jana Kubiceho a jeho dva podřízené ze spáchání trestného činu v souvislosti s tzv.

Celá ta tzv.

Jenže

Daleko důležitější je to, co dosud vyšetřeno nebylo, a tím je způsob, jakým se ta tzv.

Státní zastupitelství zkoumalo toliko obsah zprávy

Představte si například, že bychom to takhle podobně, jako si to (podle vlastního mínění) mohou dovolovat politici, dělali všichni. Jak to vlastně bylo s Kubiceho zprávou se nejspíš dozvědí až potomci našich potomků

K pozoruhodným výkonům policie v uplynulém roce se kromě akcí Kryštof musí bezesporu přičíst i řítivá jízda policejního prezidenta Vladislava Husáka, při níž byl odhalen bystrými ovinuti, a za kterou si sám (opět zde můžeme zaznamenat flagrantní zásah moci výkonné do moci soudní) udělil trest dobrovolného neřízení na pár měsíců.

K největším akcím tzv. nové vlády po volbách, byly policejní manévry, které byly spuštěny 23. září. Bylo to v téže době, kdy politickou scénou, od 20. září, zmítaly spory o tom, zda v souvislosti s vyšetřováním mechanismu úniku informací z tzv. Kubiceho zprávy na veřejnost byli či nebyli zákonně odposloucháváni politici a novináři. V téže době vláda odvolala ředitele civilní rozvědky Karla Randáka, z důvodů, které pro takovou rošádu zněly více méně banálně

Načež

PŘEDĚL

A jsme u hlavního neuralgického bodu domácí politické scény, u voleb do Poslanecké sněmovny. Všichni věděli ještě před nimi, jaké zhruba jsou šance jednotlivých stran, hlavně těch dvou nejsilnějších. Všichni tušili, že je to

A věru

I když

Včetně té podrobnosti, že když v rámci jednání o sestavení případné vládní koalice přistoupil tehdejší šéf lidovců Miroslav Kalousek na spolupráci se sociálními demokraty, přičemž tichou podporu by této sestavě poskytli komunisté, okamžitě ho smetli jeho vlastní soustraníci vykřikující hesla o nespolupráci s komunisty.

To muselo každému, kdo kdy sledoval jednání a hlavně hlasování ve sněmovně připadat středně pokrytecké

Hlavním vítězem voleb se

Byl to skvělý výsledek, svědčící o tom, že se politickým reprezentacím podařilo, ať už čímkoli, zdvihnout občany z křesel, a že měli zájem promluvit do budoucího dělení moci.

Nerozhodný výsledek voleb bylo možné také interpretovat jako zatím jednu z největších výzev pro politickou reprezentaci. Ta se, bohužel, ukázala být výzvou přesahující schopnosti stávajících politických špiček. Vládu Česká republika nemá ani koncem roku a nic nenasvědčuje tomu, že jí mít bude. Tedy lépe řečeno, nic se nezměnilo proti stavu ze 3. října 2006 kdy poprvé v dějinách České republiky vláda nedostala důvěru Poslanecké sněmovny.

Nejnovější výsledek

Jistě, že vláda by měla být především o programu. Když se vládě nepodaří program plnit, vládnout prý nehodlá. Bude prý spojovat hlasování o důvěře v ní s důležitými zákony. Kdyby to jinak nešlo bude vládnout bez důvěry až do konce roku 2007, kdy se musí schválit rozpočet pro rok 2008.

Dělají si z lidí zástupci této trojkoalice legraci? Odpověď zní: ano i ne.

Ano ve smyslu

Ne ve smyslu

Na tomto místě se sluší připomenout, že patové rozdělení mandátů ve sněmovně po volbách, které svým způsobem naznačuje i příklon voličů jak (řečeno zjednodušeně a schematicky) k levicovějšímu, na solidaritě spočívajícímu konceptu na straně jedné, tak (opět zjednodušeně a schematicky) ke svobodu a liberalizaci akcentujícímu pravicovějšímu modelu na straně druhé jakoby vládcům napovídala i řešení.

Snad jim i nám bude rok 2007 v tomto ohledu příznivější

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .