Před velkou koalicí?

Přijatelnou hypotézou může být názor, že se politika postupně propadá do chaosu. A protože lidé nerozumí tomu, co se děje, všímají si pouze těch nejdramatičtějších zpráv. Jinými slovy, vidí z politiky jen aféry typu Čunek a logicky se jim tak politická scéna zdá ještě horší, než ve skutečnosti je.

Ovšem i střízlivá bilance nedává příliš dobrý výhled. Pokud jde o vládu, ta se dostala do maléru vinou své zahraniční politiky. Na jedné straně se naplnily její ambice, když se podepsaly dvě významné smlouvy: první je Lisabonská o budoucím uspořádání Evropské unie, druhá o stavbě amerického radaru.

Ovšem celé to vypadá, že si vláda vzala příliš velké sousto. Evropskou smlouvu odmítá značná část ODS. Její ratifikace v Senátu je tak nejistá a Česko se už dostalo spolu s Irskem do izolované pozice těch, kdo komplikují poměry v Evropské unii.

Stavbě radaru nepředcházela debata s opozicí a ta dnes americkou základnu na Brdech odmítá z populistických důvodů. Co je však hlavní, při podpoře amerického deštníku se Česko opět dostává v Evropě do izolace, protože americkou základnu nechce dokonce ani Polsko. Další reformy, které jsou podle Topolánka hlavním důvodem udržovat de facto menšinovou vládu, se už dále provádět nebudou. Nebýt Petra Nečase, který se stále snaží dohodnout druhý krok penzijní reformy a upravit pracovní trh, bylo by odpískáno úplně všechno.

Na chování ODS je pozoruhodné i to, jak se nechala zneklidnit okopáváním, kterým ji častují menší koaliční strany. Její politici dnes dělají naprosto nesmyslné kroky, které mohou vládní partnery jen zneklidnit.

Mirek Topolánek odložil už uzavřenou dohodu s šéfem Zelených Martinem Bursíkem, který chtěl omezit víkendový provoz na dálnicích. Tím Bursíka znemožnil u spolustraníků, kteří mu dlouho vyčítají, že se nedokáže postavit megalomanským dálničním stavbám.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil zase přidal do nového občanského zákoníku paragrafy, podle kterých nebude církevní sňatek platit před státem, a také pravidlo, podle kterých budou před státem rovnocennou institucí manželství a registrované partnerství. Kdyby dal býkovi před oči červený hadr, mohl by očekávat klidnější reakci, než v tomto případě od lidovců.

Jinak, než jako naschvály to prostě hodnotit nejde. Na druhé straně nejde popřít, že si to menší strany zaslouží. Bursík si neumí udržet pořádek mezi vlastními poslanci a poslankyněmi. Dvě z nich průběžně hlasují s opozicí a dokonce i ministr Ondřej Liška otevřeně hlásá, že radar je nesmysl..

Šéf lidovců Jiří Čunek shazuje svou aférou celou vládu a ještě ji svými požadavky přinutil, aby odvolal zdravotnickou reformu, na které Topolánkovi záleželo.

Reformátor Julínek přispěl ke vzrůstající nedůvěře uvnitř koalice velkou měrou, protože vůči lidovcům i Zeleným užívá rezolutní metodu: nic jim neříkat o svých plánech a pak je silou donutit k souhlasu.

V této situaci se podařilo sociálním demokratům zablokovat na dva týdny sněmovnu a postupně sbírat preference, i když sami zatím ani nepředstavili program, se kterým by chtěli jít do podzimních krajských a senátních voleb. Jejich poslanci dohodli nějaké obchody ve sněmovně - zvláště jde o nákup lokomotiv pro České dráhy za 12 miliard a veřejnou zakázku pro Českou poštu.

Pomalu už nikdo nemluví s nikým, pokud nejde o bezprostřední hmotný prospěch. Co se stává stále nápadnější, zhoršuje se personální situace ve veřejném sektoru: ve školách, v nemocnicích i u policie. Takže otázka zní: opravdu se propadáme do chaosu, anebo přece politika nějakým směrem míří?

Existuje jedna velmi hypotetická odpověď: země směřuje k velké koalici. Spojenectví ODS a ČSSD by skutečně bylo řešením všech jmenovaných problémů. Nebyl by problém s radarem ani s Lisabonskou smlouvou. Nečas by získal vítanou podporu pro další kroky penzijní reformy, zklidnilo by se zdravotnictví, socialistům by nevadily kamiony na dálnicích jako Zeleným, ani likvidace církevních sňatků jako lidovcům. A když už vláda shání potřebné hlasy přetahováním jednotlivých sociálních demokratů, proč se zdržovat s kováříčky a nejít rovnou za kovářem, tedy předsedou strany.

V této chvíli ovšem velkou koalici nikdy nechce, protože jak šéf ODS Topolánek, tak jeho konkurent z ČSSD Paroubek vsadili na opačnou kartu, tedy na vzájemnou konfrontaci. Ovšem třeba si to politici přes prázdniny rozmyslí jinak. Nebo například po volbách, až ODS s ČSSD sestaví většinu krajských koalic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .