Před dalším kolem procesu s Brožovou-Polednovou

Takže se z rozhodnutí Nejvyššího soudu proces s někdejší komunistickou prokurátorkou, která má z 50. let na svědomí několik justičních vražd včetně právničky a demokratické političky Milady Horákové, bude znovu projednávat 9. září před Vrchním soudem. Tentokrát ovšem v Plzni, v místě bydliště šestaosmdesátileté obžalované, aby se mohla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu k soudu dostavit. Přinejmenším teoreticky. Dodejme, že Městský soud v Praze loni potrestal Brožovou-Polednovou za podíl na justiční vraždě Milady Horákové osmi roky vězení. Vrchní soud ovšem rozhodl, že čin je promlčený, a zprostil ji obžaloby. Nejvyšší soud nicméně kauzu vrátil k novému projednání. Teď je jasné předem, že pokud 9. září dopadne soud s Brožovou-Polednovou v její neprospěch, poputuje stížnost jejího právníka k Ústavnímu soudu znovu. Takže soudy bude tato kauza zaměstnávat určitě další měsíce, ne-li roky.

Brožová-Polednová ovšem k soudům nechodí. A její obhájce tvrdí, že o zmanipulování procesu s Horákovou nevěděla, a že věřila ve vinu odsouzených. Z dochovaných zvukových záznamů je však zřejmé, že hraje roli, kterou jí rodná strana svěřila v procesu s 12 obžalovanými z údajného "spikleneckého centra", s plným nasazením. A bez nejmenšího zaváhání posílá spolu s Miladou Horákovu další tři obžalované ze soudní síně rovnou na šibenici.

Na rozdíl od tehdejších dob ví teď strůjkyně jejich osudu, že sama do vězení nepůjde, i kdyby Vrchní soud rozsudek Městského soudu na osmileté vězení potvrdil. Žijeme v demokratické zemi, kde se staří a nemocní lidé nevězní.

Rozsudek soudce Petra Brauna z Městského soudu v Praze, který si teď vyšší instance přehazují jako horký brambor, je nicméně , pro českou justici velkou šancí. A sice k tomu, aby vydala společnosti signál, že proměna komunistické totality v demokratickou společnost je myšlena vážně. Doposud to totiž často tak nevypadalo. A proč by také mělo, když se i Parlament po listopadu 89 vzchopil jen k přijetí bezzubého zákona, který sice proklamoval, že komunistický režim byl zločinný, ale už nestanovil jedinou sankci, která by se týkala jeho dědictví. Také díky tomu máme dodnes v Parlamentu stranu, která si bez uzardění říká komunistická a spoléhá se na krátkou paměť lidí. Dokonce do Parlamentu delegovala poslance, o kterém svědci tvrdí, že mlátil jako dozorce disidenty. On sám se, a v tom je úplně stejný jako paní Brožová- Polednová, brání, že pouze dělal svou práci, zákon neporušil, a vězni byli za mřížemi právem. Že přitom používá slovní obraty, které jako by vypadly ze stránek normalizačního Rudého práva, očividně většině lidí ani nepřijde. U Brožové-Polednové její neschopnost se nad svými činy alespoň zamyslet, jenom víc bije do očí.

Důležitější než eventuální výkon trestu nicméně bude, jak se zachovají soudci, až budou konfrontováni s méně spektakulárními případy než je ten její. Konec konců i v jejich vlastních řadách jsou mnozí, kteří mají z minulosti máslo na hlavě. Teprve v budoucnu se tedy uvidí, jestli byl soudce Braun mezi nimi bílou vránou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .