Pravěké lebky na kůlech
Jezero ve středním Švédsku sloužilo pravěkým lidem jako rituální pohřebiště. „Nic podobného stejně starého se nikde ve světě nenašlo,“ komentuje objev archeolog Fredrik Hallgren.
Před 8000 roků se rozkládalo v okolí dnešního města Motala ve středním Švédsku mělké jezero. Lidé k němu přicházeli, aby tu obřadně pohřbili své mrtvé. Vyplývá to z výsledků archeologického průzkumu, který v lokalitě Kanaljorden provedl tým Fredrika Hallgrena ze Společnosti na ochranu kulturních památek Mälardalenu.
Vědci narazili na dně bývalého jezera na plošinu o rozměrech zhruba 14 x 14 metrů zbudovanou z kamení a dřeva. V době stavby byla plošina skrytá pod hladinou jezera, nad kterou vyčnívaly jen kůly zaražené mezi kameny. Na těchto kůlech byly napíchnuty nejrůznější rituální předměty. Patřila k nim patrně i ze dřeva vyřezaná plastika ryby se široce rozevřenou tlamou. Na spodní straně plastiky je hluboká díra, kterou byla nasazena na kůl.
Nejpozoruhodnějším nálezem obřadní jezerní plošiny jsou bezpochyby lidské kosti. Celkem se našlo více než 130 kostí či jejich úlomků. Většina z nich pochází z lidských lebek, především pak z mozkoven. Podařilo se najít jen dvě dolní čelisti. Jiné kosti, např. holeň, se vyskytují jen výjimečně. Tři čtvrtiny všech kostí patřily celkem 11 lidem – mužům i ženám. Byl mezi nimi novorozenec a dítě staré asi 18 měsíců. Devět zbývajících nebožtíků zemřelo ve věku od 15 do 45 let. Nelze vyloučit, že ostatní drobné úlomky pocházejí z koster dalších lidí.
Jen tělíčko novorozence bylo na plošině pohřbeno celé. Nejspíš bylo zabaleno do nějaké tkaniny. Z těl ostatních nebožtíků byly na plošině uloženy jen lebky a to hlavně mozkovny. U většiny lebek chyběla nejen spodní čelist ale i krční obratle. Vše nasvědčuje tomu, že nebožtíci byli nejprve pohřbeni na souši a teprve když se jejich těla rozložila, odebrali z nich pozůstalí lebky pro pohřební rituál na jezeře. Někdy zřejmě s obřadem pospíchali. V jedné z lebek byl objeven zbytek organické hmoty. Vědci se domnívají, že jde o pozůstatky mozku. Pokud tuto domněnku potvrdí i laboratorní analýzy, znamenalo by to, že lebka nepobyla na prvotním pohřebišti příliš dlouho.
O povaze pravěkého pohřebního rituálu na jezeře si můžeme udělat jen mlhavou představu. Do lebeční dutiny jedné lebky byla úmyslně vsunuta kost z jiné lebky. Proč lidé dávali dohromady kosti různých lidí, není jasné. Snad oba nebožtíky spojovalo za života příbuzenské pouto. Dvě lebky měly v týlním otvoru stále ještě vražený kus dřeva. Vědci se domnívají, že lidské mozkovny zbavené spodní čelisti byly naraženy na kůl a vyčnívaly nad hladinu jezera podobně jako dřevěná plastika ryby. Opálení kůlů zaražených v lebkách napovídá, že před umístěním na plošině v jezeře byly lebky vystaveny buď nad ohněm nebo nad žhavými uhlíky ohniště. Poškození všech nalezených lebek v oblasti týlního otvoru vyvolává podezření, že i tyto lebky byly původně naraženy na kůl a až poté, co dřevo shnilo, sklouzly do jezera.
Na bývalé pohřební plošině nalezli vědci i mnoho nástrojů. Některé byly vyrobeny z kostí či parohů, jiné byly kamenné. Našly se i neporušené zvířecí kosti, které zřejmě nebyly vybírány náhodně. Patřila k nim třeba medvědí čelist, jezevčí lebka nebo paroží z losů a jelenů. Spousta nejrůznějších kostí z divokého prasete naznačuje, že na plošinu bývala ukládána i kompletní těla divočáků.
Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru v pátek 30. září 2011 v 9:00
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka