Pracovní den
Pracovní den, který se vklínil mezi dva po sobě jdoucí svátky a víkend, přímo vybízí vzít si v práci volno. Kdo může, nepochybně tak učinil, ale jsou profese, u kterých to nejde. Tak třeba po pekařích budeme chtít chleba, a po poslancích, aby si zvolili předsedu Sněmovny. Poslanci tak mohli učinit před týdnem a dnes mít celozávodní dovolenou. Nedomluvili se ale, a správně pochopili, že by občané nelibě nesli vysvětlování, že ta volba může počkat do pondělí. Z principu nemůže, a to bez ohledu na to, zda se dnes domluví či nedomluví.
Nárok na odpočinek vzniká poté, co zaměstnanec odvedl nějakou práci, a jsa unaven, potřebuje regeneraci. Za poslanci ovšem zatím žádná odvedená práce vidět není, a občan, coby zaměstnavatel, se může brzy začít ptát, zda jeho zaměstnanci, kteří se nemají k tomu, aby přinesli nějaký užitek, vůbec mají nárok na mzdu, natož na dovolenou. Čím déle budou otálet s volbou vedení Sněmovny a tím blokovat návazné procedury předpokládané ústavou, tím silnější bude pocit občanů, že jsou politikům pro legraci.
Také se ovšem může ukázat, že i bez Sněmovny běží život dál, a nic hrozného se nestane, jestliže nakonec nefunkční parlamentní komoru prezident rozpustí a vyhlásí nové volby. Takovou ostudu snad poslanci nemají zapotřebí. Nemluvě o tom, že každý jeden z nich získal čtyřletý dobře placený úvazek, a už proto, aby neskončili nezaměstnaní na úřadu práce, by měli vzít rozum do hrsti. Že se rozdělili do různých táborů, je sice hezké, ale konec konců tvoří společně kolektiv, který má problémy společnosti řešit, nikoli způsobovat. Pokud nejsou schopni se na předsedovi domluvit, ať ho prostě vylosují. Z osudí, za dozoru notáře, v přímém televizním přenosu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
