Prachový prstenec v dráze Venuše potvrzen

Úlomky asteroidů a zbytky ohonů komet, i ony tvoří sluneční soustavu. Na rozdíl od větších těles v ní ale nemají své pevné místo. Dohromady váží asi tolik jako jedna menší planetka. Na drobounké částečky o rozměrech menších než desetina milimetru působí tlak slunečního záření, který je brzdí, a ztráta rychlosti vyústí v jejich pomalý pád do Slunce. Ve smrtící spirále očekávají svůj nevyhnutelný osud desetitisíce let, než se slunečním žárem vypaří. Mezitím je ale nahradí jiné úlomky, a tak se kolem Slunce pořád nachází oblak prachu, takzvaný zvířetníkový oblak.

Zvířetníkové světlo
Navzdory miniaturním rozměrům částic, z nichž se skládá, není zvířetníkový oblak neviditelný. Sluneční svit se rozptyluje na prachových částicích, a tak vzniká takzvané zvířetníkové světlo, které se dá pozorovat na temné noční obloze. V našich zeměpisných šířkách je nejlepší počkat si na období jarní nebo podzimní rovnodennosti. Asi hodinu a půl před východem Slunce na podzim nebo stejnou dobu po jeho západu na jaře, se na obloze objeví kužel světla, který vede ve směru ekliptiky, tedy skrze souhvězdí zvěrokruhu. V rovníkových oblastech lze zvířetníkové světlo pozorovat celý rok.

Zvířetníkové světlo pozorované na observatoři La Silla v Chile|foto: ESO/Y. Beletsky

Setkání s planetou
Planety mohou v prachovém oblaku obklopujícím Slunce sehrát zajímavou roli. Prachové částice se s nimi dostávají do rezonance a oblak je v těchto místech hustší. Vzniká cosi jako prstenec obklopující Slunce, který kopíruje dráhu planety. Tak to alespoň bylo pozorováno v případě Země a nejnověji potvrzeno i pro Venuši. Nalezení prstence v okolí Marsu nebo Jupiteru se zatím nezdařilo.

Dávné tušení
V případě Venuše předpokládali vědci existenci prstence už delší dobu. První indicie přinesly sovětské sondy Veněra 9 a 10 ještě předtím, než byl vůbec objeven zvířetníkový oblak. Výsledky dalšího zkoumání na základě dat z mise Helios byly sice v souladu s přítomností prstence, ale důkaz nepřinesly. Až roku 2006 vystartovala dvojice téměř stejných kosmických sond STEREO, aby pořídila vytoužené snímky.

Úskalí při hledání
Hledání prstence bylo náročné, protože výskyt prachových částic oproti zvířetníkovému oblaku se zvýší jen asi o 10 %. Navíc prstenec není tvořen stále týmiž částicemi, naopak prachová zrnka se v něm plynule obměňují. Dále vědci očekávali, že prstenec bude podobný tomu, který známe ze Země, a na základě tohoto předpokladu vytvořili jeho model. Nakonec se ale ukázalo, že prstenec u Venuše je dvojitý. Jeden prstenec obíhá uvnitř dráhy Venuše a druhý vně.

Hvězdu Fomalhaut obklopuje obrovský prstenec. Ve výřezu pozice exoplanety Fomalhaut b.|foto: NASA /ESA/HST

Prstence a exoplanety
Od nalezení prstence si vědci slibují, že jim pomůže lépe porozumět tomu, jak fungují jevy působící na prachové částice, jak se prstence formují a jak je ovlivňují další vnější planety. Kromě toho se získané znalosti dají využít při výzkumu exoplanet. Obrovský prstenec byl nedávno pozorován kolem hvězdy Fomalhaut, kterou obíhá exoplaneta Fomalhaut b.