Pozor! Bělorusky, nebo rusky?

Zkrátili mu za to opušťák na třetinu a během nácviků bude muset pochodovat odděleně od zbytku čety a zpívat bělorusky. Navíc ho pečlivě sleduje kontrarozvědka. Zdá se vám to podivné? V Bělorusku není. V tamní armádě totiž zůstala ruština i po pádu Sovětského svazu velícím jazykem. Část důstojnictva se sice na počátku 90 tých let minulého století snažila prosadit běloruštinu, nicméně Alexander Lukašenko po svém nástupu k moci učinil veškerým těmto aktivitám přítrž.

Připomeňme, že se Bělorusko stalo samostatným poněkud proti své vůli. V referendu v roce 1991 většina občanů chtěla zůstat v rámci Sovětského svazu a bělovežské dohody, kterými Sovětský svaz nahradilo volnější Společenství nezávislých států je poněkud zaskočily.

Druhou skutečností, která v souvislosti s ruským velícím jazykem v běloruské armádě je fakt, že potrestaný vojín je synem místopředsedy opozičního Běloruského národního frontu Wincuka Wiaczorky. Opozice proti dříve nesmiřitelnému proruskému Lukašenkovi se do konce 90 tých let vyhraňovala vůči režimu běloruským jazykem. Ten je v zemi stále jen úředním jazykem číslo dvě. Pokud se někdy objeví problém s používáním běloruštiny je to často, možná i neprávem, promítáno do rivality Lukašenka a opozice. Případ vojín Wieczorka by jistě v jiném případě zcela zmizel za kasárenskými zdmi.

V minulých měsících média upozorňovala především na postupné zlepšování vztahů mezi Běloruskem a Evropskou unií. Do Minska po letech izolace začali jezdit představitelé EU, Bělorusko k velké nechuti Moskvy přistoupilo do takzvaného Východního partnerství, programu, jenž má podpořit vztahy mezi Bruselem a několika post sovětskými republikami. Běloruský prezident přestal trvat na jednoznačné vazbě na Moskvu, ačkoli je podle všeho taková aktivita marná a do značné míry jen naoko.

Lukašenko ale umožnil do té doby nemyslitelné. V Bělorusku smějí být distribuovány dvoje opoziční tiskoviny. V minulých volbách kandidovali i stoupenci opozice, i když připomeňme, že se do parlamentu žádný nedostal. Tyto kroky nelze jednoznačně považovat za trvalé zmírnění postoje k opozici.

Dokonce se zdá, že jde o pokus o její další rozdělení. Část z ní se stále prezentuje jako nesmiřitelný oponent Lukašenkovy vlády. Vyzývala Evropskou unii, aby prezidentovi Běloruska nevycházela vstříct a nadále zemi bojkotovala. Někdejší protikandidát Lukašenka v prezidentských volbách Alexander Milinkievič, vůdce hnutí Za svobodu naopak přesvědčoval, že mírně ustoupit minskému režimu je jedinou šancí jak jej postupně liberalizovat. Tím se Milinkievič dostal do nenávistného konfliktu se zbytkem opozice. Ta obvinila jeho a Evropskou unii z komplotu proti zbytku běloruské opozice. Jedna ze dvou zmíněných opozičních tiskovin Národní vůle dokonce Milinkieviče obvinila, že uzavřel pod patronátem Bruselu tajnou dohodu s Lukašenkem, na jejímž základě dojde k likvidaci opozice.

Milinkievič hodlá podle výše zmíněného scénáře znovu kandidovat v prezidentských volbách v roce 2012, nechat se porazit a legalizovat tak současný režim. Milinkievič požadoval omluvu. Národní vůle sice otiskla jeho protest, omluvit se ale odmítla. Materiál každopádně vyvolal mimořádnou pozornost.

Rozhodně si jí zasloužil více, než potrestání vojína Wiaczorky. Konflikt mezi ruštinou a běloruštinou dnes rozhodně není běloruským tématem číslo jedna. Tím jsou a budou hospodářské potíže. Pozornost budou i nadále budit konflikty typu mléčná válka- tedy zákaz dovozu běloruských potravinářských výrobků do Ruska. Nebo si Moskva prostřednictvím Gazpromu znovu naúčtuje vyšší než domluvené ceny zemního plynu. Původně mělo Bělorusko, které je na dovozu plynu od souseda závislé mělo za tisíc metrů krychlových platit 150 dolarů. Gazprom si ale účtoval od počátku roku v přepočtu 210, což vytvořilo dluh 230ti milionů dolarů. A ty Bělorusko nehodlá a pravděpodobně nemůže z finančních důvodů uhradit. Což v Moskvě, která v nedávné době zmrazila sousedovi půjčky, dobře vědí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .