Potřebuju jezdit domů. Praha mě vždycky nabije energií, říká sestra Jana Krause Eliška. Po srpnu 68 zůstala v Kolumbii

V rámci studií odjela Eliška Krausová v červenci roku 1968 do Kolumbie. Měl to být několikaměsíční pobyt, během kterého by si procvičila španělštinu. Jihoamerický stát se jí nakonec po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa o měsíc později stal druhým domovem.

Čtěte také

Konkolski: Když mi komunisti zakázali moře, musel jsem emigrovat. První jachtu Niké jsem si postavil ve sklepě bohumínského paneláku

„Měla jsem pocit, že není dobrý nápad se vracet. Zašla jsem proto na cizineckou policii. Shodou okolností tam seděl nějaký generál, který celé stanici velel. Podíval se do mých papírů a řekl, ať nechodím na Československé velvyslanectví, že to je území Československa a mohli by mě odvézt. A pak řekl: ‚Když se tady budete slušně chovat, budete tady šťastná. My se za vás vždycky postavíme.‘ To se mi hrozně líbilo, protože do té chvíle jsem měla pocit, že jsem člověkem odnikud,“ vzpomíná na své rozhodnutí zůstat v Kolumbii Krausová.

Přestože získala doktorský titul na místní univerzitě, musela na vysokou školu znovu nastoupit od prvního ročníku. „Oficiální vztahy mezi Československem a Kolumbií neexistovaly. A tak mi nemohli uznat diplom z Prahy. Řekli, že mám jenom postgraduální studium, ale z jejich pohledu mi chybí to všechno předtím,“ říká.

„Celé jsem si to zopakovala. Ale uvědomila jsem si při tom, že se mi učení líbí. O několik let později jsem vyhrála konkurz a na univerzitu nastoupila,“ přiznává. To se psal roku 1991 a Kolumbie procházela velkými změnami. „Univerzity po celé zemi začaly zřizovat kanceláře mezinárodních vztahů. A někoho napadlo, že bych to měla dělat já. A tak jsem se do toho pustila a vydržela u toho 25 let,“ dodává.

Kariéra učitele

Přestože její hlavní náplní práce byly zahraniční vztahy a domlouvání studijních pobytů, vždy si našla čas na fakultě alespoň vypomáhat s výukou. Třeba francouzštiny, kterou několik let učila i na střední škole.

Čtěte také

Učitel nesmí být majitelem historické pravdy, ale průvodcem žáků po historii, věří didaktik dějin

„Být učitelem, to je jako být hercem. Musíte na to mít talent. A musí vás to bavit. Je strašně důležité věřit, že když člověk něco opravdu chce, tak se to povede. A tohle musíte jako učitel zároveň těm mladým lidem předat. Oni poznají, když to s nimi myslíte dobře,“ věří Krausová.

A zároveň přidává i varování: „Být profesorem může být také ale hrozně nebezpečné. Právě proto, že člověk může snadno přesvědčit mladé lidi o tom, co si myslí on sám. O tom, co je podle něj dobré a co ne.“

Návrat do Česka

Přestože po svém rozhodnutí zůstat v Latinské Americe přišla i o své české občanství, na Česko Eliška Krausová nikdy nezanevřela. „České občanství mi naštěstí zase vrátili. Já potřebuju jezdit domů, do Prahy. Z nějakých energetických důvodů. Praha mě vždycky nabije energií,“ vysvětluje.

Čtěte také

Indické státní školství je něco nesmírně zvláštního. Ve státních školách jsou učitelé, ale nemají koho učit, popisuje páter Ženíšek

A tak díky ní univerzita v Bogotě už před několika lety navázala spolupráci s Karlovou univerzitou v Praze. „Teď jsme se pro změnu zapojili s velkou vervou do oslav výročí Jana Ámose Komenského. Vzniklo několik nových předmětů. Chystáme sympozia a konference nejen u nás, ale i na ostatních kolumbijských univerzitách i středních školách. Chceme ukázat, co všechno i dnes mohou Komenského názory dát pedagogice, filozofii i svobodnému myšlení obecně,“ říká Krausová.

S Českou republikou ji pojí také další její koníček. Když se ministerstvo zahraničí rozhodlo zavřít české velvyslanectví v Kolumbii, založila s několika přáteli alespoň krajanský spolek. „Není moc velký, pokud jde o počet členů, ale zvládáme ročně uspořádat několik výstav. A pomáháme třeba s tím, aby se každým rokem objevil alespoň jeden současný český spisovatel na druhém největším knižním veletrhu v Jižní Americe,“ popisuje aktivity spolku jeho zakladatelka, profesorka Eliška Krausová.

Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce s Eliškou Krausovou. Dozvíte se také to, jak jí pomohl internet s její češtinou, kolik chybělo k tomu, aby emigrovala do Kanady, nebo jak vypadala její herecká kariéra v kolumbijské televizi.