Potřebujeme referendum o evropské ústavě?

Otázka, zda by Česká republika měla uspořádat referendum o evropské ústavě, se poprvé objevila letos na jaře krátce před pořádáním referenda o vstupu naší republiky do Evropské unie. To, jak známo, dopadlo jednoznačně, a více než tři čtvrtiny našich občanů, přes 77 procent ze všech, kteří se vůbec obtěžovali přijít k volebním urnám, se vyjádřili pro vstup Česka do Evropské unie. Hlasováním vyjádřili souhlas se vstupem do Unie podle předem vyjednané "přístupové smlouvy" a ani účast v referendu nebyla nijak mizivá. Přes 55 procent. Ačkoliv se uskutečnilo v pátek odpoledne a v sobotu ráno v horkém letní počasí v polovině června, kdy každý, kdo mohl, by raději odjel z města na venkov, daleko od bydliště a volebních místností.

Účast v červnovém referendu o vstupu České republiky do Evropské unie nebyla nakonec nijak malá ani v mezinárodním srovnání. Byla například o celých 10 procent vyšší, než v Maďarsku, a taky o 3 procenta vyšší, než u našich "nejbližších sousedů" na Slovensku, když tam hlasovali o obdobné otázce. V Polsku pak dopadlo referendum velmi podobně. Můžeme tedy říci, že "české ano" pro vstup do Evropské unie zaznělo letos na jaře jasně a přesvědčivě, a to i přes to, že propagační kampaň vlády, která mu předcházela, vyzněla mírně řečeno dosti chabě.

Jiná věc je, že kromě několika odborníků se asi málokdo seznámil s podrobnostmi, obsaženými v dodatcích přístupové smlouvy na asi 5000 stranách. Většina lidí raději volila "intuitivně" a v přesvědčení, že úroveň téměř všeho v západní Evropě je vyšší, než u nás, a že proto budoucí spojení s relativně bohatým, stabilním a obecně prosperujícím Západem nám může být jedině ku prospěchu.

Z parlamentních politických stran se proti vstupu do Unie otevřeně stavěla jen Komunistická strana Čech a Moravy, ale jak se ukázalo, i třetina jejích stoupenců se nakonec nenechala od podpory takového kroku odradit. Menší skupina odpůrců Evropské unie se ale utvořila i ve vedení ODS, která jako opoziční strana tvrdila, že podmínky přístupové smlouvy, vyjednané vládou sociálních demokratů, nejsou pro nás dost dobré a eventuální souhlas se vstupem si pak vymiňovala uspořádáním druhého referenda o evropské ústavě.

Jeden z předních členů této skupiny, místopředseda ODS Jan Zahradil, shodou okolností reprezentoval Poslaneckou sněmovnu parlamentu České republiky v Konventu Evropské unie. Svůj osobní názor ovšem projevil dost kuriózně, když jednání Konventu těsně před červnovým referendem u nás demonstrativně opustil. Právě ve chvíli, kdy se blížilo k závěru projednávání návrhu budoucí Evropské ústavy. Udělal to prý na protest proti formálnímu postupu bývalého francouzského prezidenta Giscarda d'Estang, který jednání Konventu řídil a snažil se dokončit včas schvalování předběžné verze prvních dvou kapitol ústavy. Mnohem pravděpodobnějším, avšak nevysloveným cílem této "demonstrace" Jana Zahradila na půdě evropského Konventu, byla nejspíše snaha těsně před referendem u nás vyvolat dojem, že Evropská unie je jakási nedemokratická instituce, do níž není radno vstupovat.

Žádnou rozumnou alternativu k přijetí České republiky do Evropské unie ovšem tato skupina ve vedení ODS nepředložila a asi ani předložit nemohla. Odpůrci našeho členství v Evropské unii v řadách ODS na přímou otázku o tom mohli jen smutně krčit rameny. Jejich bezradnost ovšem dál živí mýty a xenofobní nálady, které u nás pozoruhodně přetrvávají i 14 let po pádu komunismu. A zdá se, že jejich nejasný odpor vůči Evropě vyvolávají především obavy z vlády socialistů a nikoli nějaké konkrétní a zásadní důvody.

ODS a KSČM nyní požadují referendum k Evropské ústavě, ačkoli ještě není jasné, jaký to bude dokument a jestli nakonec vůbec vznikne. Zda bude mít Evropa ústavu a co by měla obsahovat, by měli rozhodnout nejvyšší představitelé členských zemí letos na podzim, ale zatím je k dispozici jen předběžný návrh, který vypracoval Konvent, a k němuž se mají členské státy vyjadřovat. Nelze asi prozatím předvídat, jak se k návrhu Evropské ústavy postaví, ale byl by to skoro zázrak, kdyby s ní všichni bezvýhradně souhlasili a nikdo by nežádal žádné změny.

Teprve ve chvíli, kdy se nejvyšší představitelé všech 15 členských zemí Evropské unie dohodnou na společném znění takového textu, a zdůrazňují, že jejich dohoda není nijak garantována předem, bude návrh evropské ústavy předložen k ratifikaci do parlamentů jednotlivých zemí. A teprve potom by mělo smysl uvažovat o uspořádání referenda.

Obecně platí, že by se k tomu měli vyslovit občané, pokud by se ústava nějak významně dotýkala jejich práv. To ovšem, podle názoru řady odborníků, zatím z navrženého textu nevyplývá. Tvrdí to například předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny parlamentu Vladimír Laštůvka. Zdá se proto, až do chvíle, kdy Evropská unie schválí text ústavy, jsou požadavky na pořádání dalšího referenda u nás naprosto předčasné. Nikdo dnes přece neví, o čem by se pak mělo hlasovat.

Až kdyby předložený text evropské ústavy nějak výrazně měnil postavení a práva lidí, mělo by referendum smysl.

Jinak si můžeme představovat, jak by asi takové referendum prakticky probíhalo. Kolik lidí by se asi u nás seznámilo s textem návrhu a porovnávalo by jej s platnou ústavou České republiky? A vzhledem k tomu, že referendum umožňuje odpověď jen "ano či ne", nesouhlas s jediným dílčím bodem by pravděpodobně znamenal odmítnutí celé ústavy. Už proto by asi bylo rozumnější, aby se textem zabýval normálně parlament.

V našich podmínkách, tak, jak je známe, by se nejspíš pořádání referenda o evropské ústavě, kterou by nikdo stejně nedokázal voličům pořádně vysvětlit, neslo jen v duchu vyvolávání další masové xenofobní nálady.