Potlačení imunity nebo výroba lidských tkání, popisuje budoucnost chirurgie Bohdan Pomahač

Podle lékaře je obecným cílem postoupit od rekonstrukcí obličeje k restaurování vzhledu. „Až do doby transplantace obličeje byli chirurgové odkázáni na to používat lokální tkáně obličeje nebo vzdálené tkáně lidského těla, aby nahradili určité obličejové části.“

V oblastech centrální části obličeje jsou jedinečné struktury jako víčka, nos nebo ústa, které v podstatě nelze nahradit jinou tkání, vysvětlil Pomahač.

„Rekonstrukční chirurgie udělala obrovský pokrok v rámci možnosti uzavírání ran, ale ne z hlediska funkčních a estetických výsledků, které bychom si pro naše pacienty přáli,“ upozornil chirurg.

Jak úspěšná je rekonstrukční chirurgie v navracení citlivosti a hybnosti u obličejových transplantací? „Citlivost se vyvíjí po transplantaci velice rychle, může být téměř jako před úrazem, zatímco hybnost záleží na množství jednotlivých nervů a svalů, které se podaří napojit.“

První transplantace ledvin v roce 1954 byla úspěšná proto, že byla provedena mezi identickými dvojčaty, kde jakékoli imunitní odmítnutí transplantovaného orgánu neprobíhá. Trvalo ale dalších 15 let, než se objevilo první imunosupresivum.

„Hybnost není úplně normální, ale pacienti jsou schopni mluvit, najíst se v restauraci, aniž by slintali, mohou dýchat skrze nos i ústa,“ popsal expert.

To všechno je možné díky dorůstání nervů do transplantované tkáně. „Mnoho lidí si to plete s poraněním míchy nebo mozku, kde zatím neznáme technologie, které by byly schopny regeneraci nervů zajistit, ale periferní nervy, ať v ruce nebo v obličeji, opravdu dorůstají.“

Průběh budoucích operací záleží na tom, jakým způsobem budou lékaři schopni kontrolovat imunitní odpověď pacientů na novou část těla.

Ten je přesvědčen, že jsme nyní v situaci, kdy jakýkoli průlom v oblasti imunitní léčby by mohl změnit dnes unikátní a jedinečnou operaci v něco, co se může stát v podstatě každodenní rekonstrukční procedurou.

„Pokud si představíte že imunitní suprese, tedy potlačení imunity není problém, tak by se daly transplantovat jednotlivé menší části obličeje, jednotlivé prsty, prakticky cokoliv, co by člověku chybělo. Další variantou je to, že regenerační medicína a tkáňové inženýrství přijde s něčím, že nebudeme muset recyklovat lidské tkáně, ale budeme mít schopnost je vyrobit,“ shrnul Bohdan Pomahač.