Postup války v Iráku

Prohlášení Saddáma Husajna tentokrát přečetl hlasatel ve vojenské uniformě. Předcházející úterní údajné Saddámovo poselství četl ještě alespoň ministr informací. Po spekulacích o zastaveném postupu, stále silnější obraně iráckých ozbrojených sil a potížích s udržením plynulého zásobování frontových jednotek, mohou informace o středečním průlomu v operačním předpolí Bagdádu působit jako překvapení. Neměly by.

Po několikadenní přípravě se totiž v noci na středu podařilo údery na několika směrech překvapit a prorazit obranu republikánských gard v operaci, která bude mít pro další vývoj války význam. Za prvé se spojencům podařilo obsadit některé mosty na řece Tigris, jihovýchodně od Bagdádu. Od této chvíle Bagdád ztratil poslední možnost zásobovat svoje jednotky v jižním Iráku, který je nyní jakoby přeseknut na severní a jižní polovinu.

Spojenci navíc po přechodu na severní břeh Tigridu obsadili nejdůležitější severojižní dálnici, po které mohou se svojí absolutní nadvládou ve vzduchu pohodlně obkličovat Bagdád z východu. Na jihozápad od hlavního města se spojencům podařilo prorazit obranu v okolí města Karbala a postoupit na západ od Bagdádu. Ze severozápadu jim jde naproti podél řeky Eufrat další úderný klín, který už v úterý dokázal obsadit dálnici, spojující Irák se Sýrií.

V průběhu příštích čtyřiadvaceti hodin proto může být Bagdád obklíčen už ze tří stran. Spojenecké letectvo navíc v posledních dnech začalo využívat některé dobyté letecké základny a přistávací plochy v iráckém vnitrozemí, což výrazně zvýšilo rozsah a dopad leteckých útoků proti obranným pozicím irácké armády. Sečteno a podtrženo.

Porážka irácké armády je neodvratná a rychle se přibližuje. Neznamená to ovšem ještě porážku režimu, protože odpor může, alespoň načas, převzít nomenklaturní stranická a kmenová elita věrných Saddámu Husajnovi, kterou v postsaddámovském Iráku nečeká nic dobrého. Irácký režim navíc stále ještě kontroluje všechna větší města v zemi a s nimi i televizní vysílání. Válečná propaganda v televizi proto zatím dokáže udržet většinu iráckého obyvatelstva v domnění, že Saddám Husajn je stále ještě pevně u moci.

Jak ovšem podotýká středeční vydání listu Financial Times, výsledky pouhých prvních dvou týdnů operací nabízejí zcela jiný obraz. Ustupujícím iráckým silám se nepodařilo zničit žádný větší most, zapálit naftové studně či rafinérie. Nedošlo k žádnému útoku na Izrael nebo na území Spojených států. Zatím také padlo kolem padesáti amerických a necelých třicet britských vojáků. Pro srovnání, v mnohem kratší pozemní operaci v zálivu v roce 1991 jich padlo téměř čtyři sta.

Nacistický obrněný blitzkrieg proti Francii trval v roce 1940 čtyřicet čtyři dní a stál německou armádu dvacet sedm tisíc mrtvých. Mediální obraz této války je proto nutné brát s velkou rezervou. Je na místě otázka, zda spojenecký postup k předměstí Bagdádu není v posledních dvou dnech příliš rychlý a zda nevystavuje útočící proudy příliš velkému riziku proti útoku do méně chráněných boků. O tom rozhodne příštích osmačtyřicet hodin a také naprostá převaha spojenců ve vzduchu.

Další otázkou je, co se stane, pokud spojenci rychle obsadí velkou většinu Iráku, ale zatím nebudou chtít bojovat o velké městské aglomerace. Výjimku už dnes tvoří druhé největší město Basra, které pomalu obsazují britské jednotky a svaté město šíitské menšiny Nadžáf, které ve středním Iráku ve středu začaly obsazovat jednotky americké. Válka tedy ještě určitě neskončila. Nicméně schopnost režimu Saddáma Husajna dosáhnout obratu v jejím průběhu viditelně mizí.