Poslední záhada Piltdownského člověka objasněna. Podvodníkem byl nálezce
Poslední chybějící kousek v záhadě Piltdownského člověka je nyní objasněn. Vědci určili autora jednoho z největších podvodů v historii, který byl v roce 1912 považován za epochální paleontologický objev. Kdo tehdy tento hoax vypustil do světa a na několik let zmátl odborníky i veřejnost?
Piltdownský člověk byl označován za chybějící článek v evoluci člověka. Jméno dostal podle místa nálezu v tzv. piltdownském lomu nedaleko Uckfieldu v Sussexu v Anglii. Na tu dobu doslova senzační nález učinil amatérský geolog a archeolog Charles Dawson.
Ten našel část lebky, konkrétně se jednalo o kus spodní čelisti, část mozkovny a dvě opotřebované stoličky. Nálezy svým vzhledem spadaly někam mezi lidoopy a moderní lidi, i proto vědci zajásali, že se konečně našel onen chybějící článek mezi opicí a člověkem. Jenže prvotní nadšení brzy vystřídala skepse a pochyby o pravosti nálezů.
Nadšení vystřídalo podezření
Nejdříve náznaky, že se na nalezištích promíchaly pozůstatky dvou různých tvorů, protože kromě údajných lidských ostatků tam Dawson nalezl i ostatky primátů. Podezřelé bylo také to, že Downson po nějaké době objevil druhé naleziště, na kterém se našly stejné zuby. Dowson také nechtěl téměř nikoho z odborníků k nálezům pustit, aby je mohli podrobněji prozkoumat.
Famous scientific hoax, Piltdown Man, was the work of a single forger, study says https://t.co/ssN0E5V1ks pic.twitter.com/Ih8asuBDEj
— The Royal Society (@royalsociety) 21. srpna 2016
A zřejmě dobře věděl proč. Později se totiž ukázalo, že s kosterními pozůstatky bylo manipulováno, byly například nabarvené a obroušené. A zhruba po 40 letech byl tak Piltdownský člověk definitivně označen za padělek. Nicméně až dodnes se nevědělo, kdo za tímto povedeným podvodem stál.
Autor Sherlocka Holmese mezi podezřelými
Jedním z podezřelých byl sám Dawson. K těm dalším patřil například Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese, který bydlel poblíž, a říkalo se, že tam ostatky nastrčil, aby zdiskreditoval evoluční vědu. Dnes už ale díky nové studii vědců z Liverpoolské univerzity a také zásluhou moderních technologií víme, že za vším stál opravdu sám Dawson.
Profesor Chris Stringer objasňuje, jak se Dawsona podařilo odhalit: „To, co se nám podařilo poměrně přesvědčivě ukázat, je, že stejné kusy z čelisti opice byly použity na dvou oddělených piltdownských nalezištích. Ukázalo se, že zuby z druhého piltdownského naleziště, pochází ze stejné čelistní kosti, která byla nalezena na tom prvním. Charles Dawson, který je hlavním kandidátem na post podvodníka, musel mít ten zub celou dobu u sebe. Nejdřív jej upravil a umístil do prvního naleziště, pak část stoličky odejmul, opět upravil a umístil do jiného naleziště.“
Analýza také ukázala, že kosti a zuby použité k vytvoření padělku pocházejí pouze z jednoho orangutana a lidských koster pravděpodobně středověkého původu. Skeny kostí dále odhalily, že autor použil zubní tmel, aby spojil lidské a opičí ostatky. Stejným tmelem také kosti obarvil a nanesl jej i v okolí, kde se kosti našly, aby to celé vypadalo autentičtěji. Kosti byly také vycpány štěrkem a různě zbroušené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.