Pomoc za pomoc
Pražský příběh s kojencem, kterého našel bezdomovec v popelnici, dostal vánoční pokračování. Dítě je po dvanácti dnech mimo nebezpečí a město Praha zjistilo totožnost zachránce, který by měl dostat ubytování v azylovém domě a práci. Informuje o tom ČTK, podle které Pavel Bém řekl, že je-li člověk schopen takového činu, znamená to, že je v něm mnoho dobrého, a proto si zaslouží pomoc.
Nápad odměnit dobro dobrem zrovna o Vánocích se pak docela nabízí. Mimochodem - není to jediný vánoční příběh s pražským primátorem. Pavel Bém také včera rozdával rybí polévku potřebným a kolemjdoucím. Jenomže to už bylo pošesté. A bezdomovec, který byl v pravou chvíli u správné popelnice je vánočnější. Vzpomeňme, jak údajně marně oslovoval procházející spoluobčany, kteří nepomohli! Pěkná ilustrace, jak se dnes každý egoisticky stará jenom o sebe a nikomu se nechce prohlížet s bezdomovcem kontejner s odpadky. A také moralita na téma, jak se dobro v praxi umí vyplatit.
V naději na práci a byt teď bezdomovci neminou jediný kontejner, aniž by ho neprozkoumali, zda neobsahuje odložené dítě. Abychom ale Pražanům jejich primátora nepřechválili - drobná chybička krásy tady je. Má-li jeden příběh dva happyendy, je to trochu kýč. Silný příběh by to byl, kdyby anonymní bezdomovec dostal práci a bydlení i v případě, že by dítě na podchlazení po pár dnech zemřelo. Anebo kdyby bezdomovec řekl, že si nic nezaslouží, neboť do popelnice šel hledat něco k večeři a byla náhoda, že v ní našel Vendelína Čtvrtka. Takto máme co dočinění s kombinací černé kroniky a červené knihovny. Jako literatura hrozný brak.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
