Polsko 2005

Celý rok, tedy alespoň do záříových parlamentních voleb probíhal celkem klidně. Nikomu se už ani nechtělo jako dosud, odvolávat premiéra Marka Belku a na pár měsíců likvidovat vládu, ačkoli sám její předseda opakovaně navrhoval svou demisi s úmyslem kandidovat za nově vznikající Demokratickou stranu, čímž by se dostal do opozice k vlastnímu kabinetu.

S blížícími se volbami bylo ale jasné, že klid přeci jen nebude. Podle veškerých průzkumů veřejného mínění měla ve volbách do Sejmu zvítězit liberální Občanská platforma, následovaná stranou Právo a spravedlnost. Ty už dlouhé měsíce před hlasováním hovořily o vytvoření vládní koalice, která by jim podle některých odhadů zajistila ve 460 členném Sejmu pohodlnou vládní většinu. Člen občanské platformy Jan Maria Rokyta o sobě sebevědomě mluvil jako o budoucím premiérovi a šéf strany Donald Tusk se už viděl, podpořen řadou sondáží, jako nový polský prezident.

Týden před hlasováním však potenciální koaliční partner Právo a spravedlnost zdůraznilo voličům, na rozdíl od Občanské platformy sociální aspekty svého programu, což nakonec přesvědčilo zejména chudší část Poláků. Polsko pod Právem a spravedlností má definitivně skoncovat s komunistickou minulostí, vytvořit nová pracovní místa, vybudovat miliony nových bytů a hlavně nenechat během reforem padnout nejchudší vrstvy obyvatelstva

Ve volbách v září, poznamenaných rekordně nízkou účastí, tak nakonec zvítězilo Právo a spravedlnost, následováno Občanskou platformou. Najednou se začalo ukazovat, že koalice, kde by nedominovala Občanská platforma není životaschopná. Na povrch začaly vystupovat zásadní rozdíly v ekonomickém programu. Vítězná strana odmítla rovnou daň, navrhovanou Občanskou platformou, rozhodla se pozastavit podezřelé privatizační projekty a prošetřit ty už uzavřené. Vůdci Práva a spravedlnosti, jednovaječná dvojčata Jaroslaw a Lech Kaczyňští poprvé slavili úspěch.

Premiérem se stal doposud málo známý ekonom Kazimierz Marcinkiewicz /Kažiměř Marčinkjevič/, který se zpočátku neúspěšně pokoušel sestavit vládu. Ukázalo se však, že je to nemožné až do prezidentských voleb.

Jejich první kolo 9. října rozhodlo o tom, že se v kole druhém proti sobě utkají opět kandidáti dvou nejsilnějších stran - Lech Kaczyňski za Právo a spravedlnost a Donald Tusk za Občanskou platformu. Podle očekávání. Kandidát postkomunistického Svazu demokratické levice a favorit dosavadního prezidenta Alexandra Kwašniewského Wlodzimierz Cimoszewicz /Wlodžiměř Čimoševič/ totiž volební klání měsíc před hlasováním sám vzdal a další kandidát levice, sociální demokrat Marek Borowski, neměl v boji s Kaczyňským a Tuskem žádnou šanci.

Čtrnáct dní se nepodařilo s ohledem na probíhající prezidentské klání pokročit v koaličních jednáních. Navzdory sondážím, které preferovaly Donalda Tuska nakonec zvítězil Lech Kaczyňski.

Frustrovaná Občanská platforma, která navzdory dvojí porážce během koaličních jednání předkládala požadavky vítěze nakonec na účast ve vládě rezignovala.

Právo a spravedlnost tak bylo přinuceno přijmout tichou podporu od ultrapravicové Ligy polských rodin, populistické strany Sebeobrana Andrzeje Leppera, která se profiluje jako hnutí, údajně bránící zájmy chudých polských zemědělců. Podporu vládě Marcinkiewicze přislíbili také polští lidovci. Vláda nakonec v listopadu důvěru v Sejmu skutečně získala. Vítězná strana má nyní v Polsku v rukou všechny hlavní ústavní funkce. Prezidenta, premiéra a maršálka Sejmu.

Otázkou zůstává životaschopnost vlády podporované nacionalisty a populisty. a směr, jakým se Polsko nyní chystá vykročit. Před volbami hrozil Lech Kaczyňski tvrdším postojem zejména k Rusku a Německu a posílením role Varšavy v rámci Evropské unie. Právě Polsko bylo jedním z největších odpůrců úsporného rozpočtu EU, který pro léta 2007 až 2013 navrhovala Velká Británie. Co se ale týče skutečných dopadů politiky nového vedení polského státu, budeme muset počkat ještě několik měsíců, stejně jako na to, zda Polsko skutečně zásadně zredukuje počet svých vojáků v Iráku, což přislíbila předchozí vláda . Na sklonku roku ale vláda nová požádala prezidenta Kaczyňského, aby na přání USA a Iráku Poláci v zemi zůstali další rok. Protože je však u moci od poloviny listopadu a od té doby neuplynulo ani oněch "100 dní" hájení, je zatím na nějaké hlubší analýzy úspěchů a neúspěchů příliš brzy. To samé ještě ve větší míře platí i o novém prezidentovi Lechu Kaczyňském, který se funkce ujal teprve 23. prosince.