Polská vládní strana odmítla rezoluci oceňující přínos protestantů k dějinám země

Jaroslaw Kaczynski

Poslanci polské strany Právo a spravedlnost (PiS) neschválili v Sejmu rezoluci, která měla ocenit přínos evangelických církví k rozvoji Polska. Přitom byl podíl protestantismu na polských dějinách daleko větší, než se má dnes zato. Varšavská konfederace v roce 1573 schválila náboženskou toleranci a v 16. století byla většina polských elit protestantská, nikoli katolická. Jenomže ani letošní pětisté výročí luteránské reformace národně-konzervativní polskou vládu vůči evangelíkům neobměkčilo.

Polský týdeník Polityka si trpce stěžuje, že z místních protestantů jsou občané druhé kategorie. „Není vyloučeno, že časy náboženské tolerance v Polsku končí. Evangelíci jsou terčem kolektivního trestu za to, že nejsou katolíky,“ přemítá novinář Adam Szostkiewicz. A jeho závěr je jednoznačný: Pokud se toto může dít protestantům, nebude do budoucna uchráněna žádná náboženská menšina. Právo a spravedlnost podle něj likviduje snášenlivost, kterou se Polsko v minulosti mohlo pyšnit.

Odsudek konzervativců

Také konzervativní deník Rzeczpospolita rozhodnutí vládních zákonodárců odsuzuje. „Ještě by to nebyla taková katastrofa, pokud by šlo o neuvážený krok, který si poslanci nepromysleli. Ale horší je, pokud se jejich myšlenkový pochod zasekl na zjednodušující linii Luther–protestantismus–Německo. A protože nemáme momentálně vztahy s Německem kdovíjak dobré, nemůžeme oceňovat ani jejich náboženství, pomysleli si možná poslanci,“ píše komentátor.

Podle Rzeczpospolity mají ovšem zákonodárci neuvěřitelné mezery ve vzdělání. Netuší, že renesanční básník Mikolaj Rej , který jako první odmítl latinu a začal psát polsky, tajemník krále Zikmunda Starého Jan Laski i jeden z otců polské nezávislosti Józef Piłsudski byli protestanty. Ten poslední sice jen na necelých dvacet let, ale konverze byly u něj ryze pragmatickým krokem. U těch ostatních nicméně není o jejich významu pochyb – Laski je jako jediný Polák na památníku reformace v Ženevě, kalvinista Rej je otcem polského spisovného jazyka.

Není důvod k oslavám

Za těchto okolností by mohlo usnesení Sejmu k 500. výročí reformace proběhnout hladce. Ale nestalo se tak, poslankyně Anna Maria Siarkowská podala námitku. Prý „není důvod slavit hnutí, které rozdělilo církev“, a paní poslankyně má prý „ráda jednotu“. „Tím se už pokolikáté ukázalo, že Jarosław Kaczyňski vytvořil stranu, ve které není místo pro nezávislé myšlení. Poslanci bez souhlasu vůdce neudělají ani krok,“ poznamenává Rzeczpospolita.

Kromě toho prý poslanci Práva a spravedlnosti názorně předvedli, jak málo vědí o ekumenismu, o který se tolik zasadil svatořečený papež Jan Pavel II., jejich idol. Odmítají-li dědictví reformace, odmítají i učení Jana Pavla II. „A poslankyně Siarkowská se staví proti jediné cestě, jak k jednotě znovu směřovat,“ uvádí v komentáři Tomasz Krzyžak. „Pokud má takto vypadat rechristianizace Evropy, o níž otevřeně mluví premiér Morawiecki, pak jí nelze dávat velké šance. Bylo by lepší, kdyby tyto záležitosti politici přenechali duchovním,“ končí deník Rzeczpospolita.