Politická rétorika

ODS, která ještě nedávno kritizovala lidovce, že jim jde pouze o vládní koryta, dnes o stejné straně hovoří s respektem a chválí ji za jednotu mezi slovy a činy. Naopak sociální demokraté, kteří u lidovců ještě před pár dny vyzdvihovali společné priority, dnes mluví o straně, která se notoricky specializuje na rozbíjení koalic. KSČM, kterou s ODS dosud spojovala averze k vládě a sociálním demokratům nemohla přijít na jméno, dnes vysvětluje své váhání ohledně vyjádření nedůvěry tím, že nemíní pomáhat nebezpečné pravici k moci. A ČSSD, která si kdysi na Bohumínském sjezdu zakázala spolupráci s komunisty, dnes vysvětluje, že k parlamentní demokracii patří diskuse, komunisté jsou parlamentní stranou a není důvod s nimi nemluvit.

Co politici říkali o jiných politicích v minulosti, mysleli upřímně. Co říkají dnes, také myslí upřímně. Budou upřímní vždycky, na tom se nic nezmění. Mění se jenom koalice, podle toho, jak voliči rozdali karty, respektive podle toho, jak si politici myslí, že voliči rozdají karty příště. O tom, které strany v sobě najdou zalíbení a které se naopak rozkmotří, nerozhodují programy či osobní sympatie, ale rozmar voliče, který u voleb ty různé politické party dává dohromady, anebo je naopak rozděluje. Politici by už mohli vědět, že nezáleží na nich, zda si zítra půjdou po krku, anebo skončí v objetí. A u vědomí toho by si měli i ve vypjatých situacích počínat vkusně, uměřeně roli, kterou hrají. Konec konců nejde o život, ale pouze o politiku.