Pokuty doktorům

První stranou sporu je ministr David Rath a s ním spojená lobby lékařů z nemocnic. Ty podporují sociální demokraté a komunisté.

Na druhé straně stojí ambulantní lékaři, které podporuje ODS a lidovci. Pokud nechtějí úplně zavřít oči před tím, co se ve zdravotnictví děje, nemohou tedy kompromis najít ani politické strany.

Situace se dramaticky vyostřila v posledních dnech, kdy Oborová zdravotní pojišťovna začala ambulantní lékaře pokutovat. Poslechla tak ministerskou vyhlášku, podle níž lékaři nesmějí překročit limity na léky a na vyšetření, která si objednají v laboratořích nebo u rentgenu. V zásadě platí pravidlo, že ve chvíli, kdy lékař limit překročí, zaplatí náklady na léky či laboratoře ze svého.

Oborová pojišťovna oznámila, že pokutovat bude tři tisíce lékařů a dohromady bude žádat zpět sedm milionů korun.

Sdružení ambulantních lékařů tvrdí, že pokutována byla třetina nebo čtvrtina z jeho šesti tisíc členů a že pokuta v některých případech dosahuje až třetinu částky, kterou doktoři dostali od pojišťovny za péči o její klienty.

Není to úplně přehledné, ale v zásadě si tato tvrzení příliš neodporují. Nepochybně platí, že pokuty míří především na praktické lékaře. A pokud je průměrná pokuta okolo dvou tisíc pěti set korun, může v jednotlivých případech vyšplhat na desetinásobek. Zároveň ostatní pojišťovny připustily, že také ony budou lékaře pokutovat. Při této zprávě musí mnohé lékaře zamrazit. Oborová pojišťovna má přibližně dvacetinu všech pojištěnců, celkové pokuty se tedy mohou přiblížit ke dvěma stům milionům korun. A to i pokud věříme pojišťovnám, které rozhodně nemají důvod strašit.

Pojišťovny tvrdí, že pokuty nebudou likvidační, zatím však samy neznají přesné údaje. Doktorům ovšem vadí samotný princip pokutování. Proč by měli být trestáni, že se s nejlepším vědomím a svědomím starají o pacienty - to je přece jasná nespravedlnost.

Dá se tedy očekávat, že se značná část postižených obrátí na soud. Zhruba někdy v září, až se pokuty budou přidělovat, pak mohou přijít pouliční protesty.

Válka mezi soukromými lékaři a ministrem Rathem trvá prakticky od jeho nástupu do úřadu. Sankce za překročení limitů jsou jejím pokračováním. Pojišťovny musí pokuty rozesílat podle ministerské vyhlášky. Nedovolí si příkaz nesplnit, protože mají obavu z nucené správy.

Soukromí lékaři i ředitelé pojišťoven si zkrátka mysleli, že nějak přečkají výměnu vlády a pak už se ohledně pokut nějak domluví. Jenže ministr je stále na ministerstvu a nelze vyloučit, že tam bude ještě na podzim. Z pohledu veřejnosti je vyostření zdravotnických sporů zajímavé nejen kvůli tomu, že se můžeme připravovat na další demonstrace. Spory jsou pouze projevem toho, jak se mění fungování zdravotnického systému.

To se dotýká každého osobně. Ministr Rath se rozhodl k hlubokým změnám, které prováděl sice bez koncepce, ale o to účinněji. Právě limity na léky a laboratoře byly nejtvrdším opatřením. Jejich přísnost nemá například v zemích staré evropské patnáctky obdobu.

Ministr tvrdil, že zásah je nezbytný. Právě růst výdajů za laboratoře a za léky se v posledních letech dramaticky zrychlil. Lékaři také vykazovali zbytečné výkony, aby vydělali co nejvíce peněz. Rathovy zásahy vedly k tomu, že lékaři nemuseli tolik pracovat a růst výdajů za léky se zastavil, pokud výdaje přímo nezačaly klesat. Prostě úspěšná operace s veřejnými financemi. A kdo protestuje, pracuje v žoldu farmaceutických firem, kterým se ztenčily zisky.

Praktičtí lékaři to vidí jinak. Nemohou předepisovat léky a zdravotní pomůcky, jak by potřebovali. Proto bloudí pacienti od lékaře k lékaři a žádají, aby jim napsali potřebný lék nebo vyšetření. Často mívají smůlu, protože lékaři se bojí překročit limit. Proto také praktici nechtějí přijímat staré pacienty, kteří vyžadují větší přísun léků. Rathova opatření tedy vedla k tomu, že lékaři musí pacientům odepírat péči, případně zapírat, že ji vůbec potřebují. Nejvíc to odnášejí staří a dlouhodobě nemocní. Je obtížné rozhodnout, která z obou stran sporu má pravdu. To ukážou až statistiky, o kolik se snížila spotřeba léků, jak ubylo lékařských výkonů a jak se změnil zdravotní stav populace. Tyto údaje však budou k dispozici nejdříve v příštím roce.

Přesto dokáže selský rozum najít alespoň dílčí odpověď. Stát v těchto měsících přenáší svou odpovědnost za organizaci zdravotní péče na samotné doktory. Na tom ještě není příliš špatného, stát však trvá na tom, že zdravotnictví musí zůstat bezplatné, a přitom výdaje nesmějí překročit určitou hranici. Pokud by to náhodou nefungovalo, doplatí peníze ze svého soukromí lékaři. Většina z nich přitom není tak nezodpovědných, aby své pacienty odbývali.

Správný postup by šel jiným směrem. Stát by zavedl regulační poplatky a omezil volbu lékaře tím, že by ke specialistům a do nemocnic směli pacienti jen s doporučením praktického lékaře.

Oznámit takové změny občanům se však sociální demokraté bojí a veškerá regulace proto postihla lékaře. Opravdu nespravedlivě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání