Pokus o bilanci bouřlivého víkendu

" Kdybychom si neudělali prostor nalevo, pokračoval by pan Kalousek v tom svém vydírání. Ale zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty a kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany, pokud budou členy Poslanecké sněmovny." konec citátu. Jak patrno, ta poslední důležitá slova všechna ostatní média vynechala, ale ono opravdu není bez významu, zda-li v demokracii někdo byl či nebyl zvolen a získal aspoň 5 procent hlasů. Pokud si stát myslí, že ten či onen kandidující subjekt demokracii ohrožuje, má ho včas zakázat a ne až po získání parlamentních křesel štítivě ignorovat.

Budiž Bohu žalováno, že my si takto k volbám pouštíme nejen KSČM, ale dokonce i další komunistickou stranu Štěpánovu a Zivčákovu a jen spoléháme na rozumnost voličů, že ji do Parlamentu nepustí. Pokud jsme si od komunistů nechali zvolit pro první volební období jak prezidenta Havla, tak prezidenta Klause, a pokud v jiných stranách převlečení komunisté, Dyba, Kočárník, Dlouhý, Tlustý či Ježek a s nimi předtím národně-frontoví lidovci včetně Josefa Luxe, Jana Kasala i Miroslava Kalouska stáli v bezprostřední blízkosti transformačních počinů s četnými privatizačními a daňovými poklesky za Klausových vlád a jiní bývalí komunisté, Pavel Mertlík či Miroslav Šlouf měli prsty v tom, co se pak dodělávalo za vlády Miloše Zemana kryté opoziční smlouvou, pak je opravdu naivní vytrvale pohrdat těmi, kdo se ke komunismu i teď otevřeně hlásí, ale na různých polistopadových malverzacích se nepodíleli.

Byť třeba jen proto, že k tomu neměli příležitost. Možná, že právě tohle jim stále přináší ono znepokojivé procento voličských hlasů, jaké by třeba dostali i podobně nezatížení Marťané. Chtěl bych čistě za sebe říci, že Paroubkova momentální politika vůči komunistům, kteří mi zničili valnou část života, mě zdaleka nezneklidňuje tolik, jako některé lidi, kteří politiku a politiky hodnotí jen podle jejich současných nálepek a vždycky se bojí hlavně minulého nepřítele, který v komunistickém případě měl v době své největší zločinnosti za sebou celou horší půlku světa se sídlem v Moskvě.

Kromě toho nelze vyloučit, že Jiří Paroubek mnohem více než na lidu údajně tolik potřebné zákony myslí na to, jak by komunisty nějak doběhl a dosáhl v opačném gardu toho, co oni udělali v roce 1948 se sociálními demokraty. Takhle daleko by to však asi voliči nedokázali domyslet a mohli by ČSSD spíše potrestat úbytkem hlasů. Takže by nakonec sociální demokraté i s komunisty nemuseli dát dohromady ani tak minimální většinu, jakou má dnešní koalice. Zde však nelze úplně vyloučit, že by se důležitým jazýčkem na váze mohla stát rovněž o víkendu čerstvě obrozená Strana zelených, pokud by se dostala do Parlamentu. Horší než tohle všechno byla Paroubkova zmínka o tom, že jeden z prvních zákonů, které chce po volbách, pokud by je ovšem vyhrál, prosadit, má být zákon tiskový. Paroubek říká, že ten by nás měl vyvést z jakéhosi balkánského stavu, kde prý si každý novinář může dělat, co chce bez odpovědnosti k pojetí médií jaké je v Západní Evropě.

Přes tento odkaz k demokratickému Západu v tom musíme vidět hrozbu zavedení cenzury, přinejmenším na kritické články vůči ČSSD, obzvláště, když Paroubek sám hýří odpudivým klauszemanovským užíváním plurálu typu páni Steigerwaldové, Mášové a podobně. Nezbývá než premiéra důrazně poučit, že právo na kritiku jakékoliv politické strany je u nás nedotknutelné a podléhá jistým omezením jen těsně před volbami. Tento skutečně vážný prohřešek, jehož se premiér o víkendu dopustil, lze ještě napravit, když cenzurou zavánějící změny tiskového zákona pustí z hlavy.

Nelze však přehlédnout ještě jednu znepokojivou věc. Ledacos se totiž zdá nasvědčovat podezření některých novinářů, že Paroubek po dohodě s Milošem Zemanem provede v ČSSD jím požadovanou deratizaci, to jest pomůže k tomu, aby z vedení strany zmizeli lidé, které Zeman označil za krysy. Protože ho prý nevolili za prezidenta. Takto označeni byli i Gross a Buzková, u nichž už se zdá být Zemanovo přání splněno. Bude dobré sledovat osudy dalších k deratizaci určených. Sobotky, Zaorálka, Krause a dalších.

Odměnou pro Paroubka by za to mohla být pacifikace odbojné Zemanovy party uvnitř strany, ale další úlitbou pro Zemana by asi měla být podpora jeho kandidatury na prezidenta roku 2008. Souboj Klaus-Zeman o Hrad by pak byl obzvláště pikantní a lépe snad na to zatím ani nemyslet.