Pokračovat v ratifikaci euroústavy

9. červen 2005

Několik set milionů korun - tolik by stálo podle propočtů ministerstva vnitra referendum, které by v České republice rozhodlo o dalším osudu nové evropské ústavní smlouvy. Nejsilnější vládní strana i premiér Paroubek jsou přesvědčeni, že právě tento způsob ratifikace je nejvhodnější a má za dané situace smysl.

V momentě, kdy si Evropská unie neví s dosavadním vývojem kolem euroústavy rady, jsou podobné názory minimálně předčasné. Už příští týden by totiž mohly být definitivně pasé. To v případě, že by na summitu v Bruselu bylo rozhodnuto o tom, že návrh nové evropské ústavní smlouvy je mrtvým dokumentem a nemá cenu se jím dále zabývat. I v opačném případě, kdy by bylo rozhodnuto o pokračování ratifikace, nejsou argumenty pro konání referenda v České republice příliš silné.

Průběh všelidových hlasování ve Francii a v Nizozemsku jasně dokázal, že voliči se v drtivé většině vyjadřovali k něčemu jinému, než k evropské ústavní smlouvě. Lze si tedy představit, že i v České republice by se hlasování občanů mohlo zvrtnout například v referendum o schopnosti současné vládní koalice vést zemi k prosperitě. Zároveň si lze představit, že by někteří lidé k referendu nedorazili kvůli tomu, že by v něm neviděli smysl. Podle pravidel je totiž k přijetí euroústavy potřeba souhlasu všech členských států. Takže momentálně minimálně dva chybí. Proč by se tedy například příznivci nové evropské ústavní smlouvy hrnuli k referendu, když by to stejně nemělo smysl. Právě zmiňované argumenty dokazují, že referenda v dalších zemích nemohou dát Bruselu reálný obrázek o tom, jak se lidé k euroústavě staví. Dosavadní průběh ratifikace dodal pádné argumenty k tomu, že o složitých otázkách by se nemělo rozhodovat v referendech.

Lidé často nemají zájem zjistit si o problému, o kterém hlasují, více podrobností. Proto často rozhodují pod vlivem jednoduchých a zavádějících hesel, které s předmětem referenda přímo nesouvisí. Názorným příkladem budiž varování Nizozemcům před rozšířením unie o Turecko. Referenda by se tudíž měla konat spíše o komunálních problémech, a to ještě pouze o těch nejjednodušších. Proto vypisovat v současné době v České republice referendum o euroústavě je skutečně zbytečným utrácením peněz. A nic na tom nemění fakt, že pár stovek milionů je v kontextu státního rozpočtu prakticky zanedbatelná částka.

Úvahy o referendu v České republice jsou předčasné také z toho důvodu, že zatím neexistuje příslušný zákon, který by konání referenda umožnil. A vzhledem k tomu, že pro jeho přijetí je nutná ústavní většina a to dokonce v obou komorách, je za současné situace velmi pravděpodobné, že zákon schválen nebude. Ruku pro by museli zvednout i občanští demokraté. Ti by tak možná učinili v momentu, kdy by v ostatních státech ratifikace probíhala hladce a oni by nechtěli mít v rukou černého Petra hrobníka euroústavy, nebo by případně nechtěli otočit o sto osmdesát stupňů a pro ústavu zvednout ruku. V současné době však takovéto dilema řešit nemusí, proto mohou referendum odmítnout.

V případném hlasování v parlamentu by pak klidně mohli zvednout ruku proti. Navíc by nešli proti názoru veřejného mínění. To se po nezdarech ve Francii a v Nizozemsku pomalu otáčí proti euroústavě. Ani hlasování zákonodárců by tedy nemělo Evropské unii vyslat jasný obrázek o tom, jak se Česká republika staví k nové evropské ústavní smlouvě. Pokud však příští týden v Bruselu rozhodnou o pokračování ratifikace, pak by měl v České republice o osudu euroústavy rozhodnout parlament. Klidně by to mohl být až ten po volbách v roce 2006 a klidně by se evropské téma mohlo stát jedním z nosných bodů předvolební kampaně.

Vyšlo by to levněji, než konání problematického referenda a po volbách do sněmovny by hlasování zákonodárců mohlo mít alespoň trochu vypovídací hodnotu. Prvním předpokladem je samozřejmě to, že příští týden v Bruselu nebude nová evropská ústavní smlouva označena za mrtvý dokument.

autor: Petr Hartman
Spustit audio