Pojídání hmyzu neznamená, že si venku slupnete nějakou mouchu. Jde o surovinu, která se do potravin přidává, vysvětluje antropoložka jídla Ferrarová

Česko podle ní patří k prvním zemím, kde se o hmyzu v jídelníčku nejen mluví, ale i koná.

Našla jsem recept na českou polévku z chroustů z 19. století.

„Jsou tady hmyzí farmy a jejich produkty se vyvážejí hlavně do Německa a Skandinávie. Ne tedy proto, že bychom jedli hmyz ve formě, kterou známe, ale rozemletý se přidává do různých potravin.“

Jsme v situaci, kdy vlastně nevíme, co jíme.

„Našla jsem i recept na českou polévku z chroustů, pocházející z 19. století, která se vařila ještě na začátku 20. století. Nebo polévku z ponrav, kterou naši předci občasně, asi když bylo nejhůř, jedli. Ale jsou národy, pro které je pojídání hmyzu celkem běžná záležitost,“ připomíná.

Čtěte také

Bylo by načase, abychom se v naší rozežranosti omezili, míní antropoložka jídla Ferrarová

„Z pohledu kulturního a antropologie jídla je důležité, že to, co jíme, není dáno naší potřebou se najíst. Není to tak, že bychom vyšli ven, uviděli mouchu a tak ji snědli – tak to nefunguje. Ale máme nějaké kulturní vzorce a na našem území nejsme zvyklí jíst hmyz. Teď ale asi už přišla chvíle, kdy by se i stát jako instituce měl zabývat tím, co budeme tedy jíst v budoucnu,“ uvažuje.

Dnes se stává normou, že lidé jedí syrovou stravu, takzvanou raw, případně se stali vegany, vegetariány.

„Důvody, proč jíme raw anebo nejíme maso, jsou také kulturní. Naši předci věděli, co jedí, kde to vyrostlo nebo kde to běhalo po lese, jak a kdo to zpracoval. Takže si vytvářeli kulturní stravovací vzorce a v nich žili celé generace.“

Čtěte také

Lidé budou solidární k utahování opasků. Musí ale vidět, že šetří všichni, upozorňuje sociální antropoložka Trlifajová

„My se ale najednou dostali do situace, kdy nevíme, co jíme. S globalizací, ale vlastně už s industrializací v 19. století, začala velká distribuce a tak se stalo, že už nejsme schopni se dopátrat, odkud naše jídlo pochází.“

Sice se z etiket dozvíte, kdo vám maso zabalil nebo odkud pochází, ale u většiny potravin podle antropoložky jídla nejste schopni zjistit, kde vyrostlo, čím to pole hnojili nebo jak kdo zacházel se zvířaty, než je usmrtil.

„Jsme tak úplně mimo naše tradiční kulturní vzorce a najednou si hledáme individuální cestu k nějaké jistotě. A nacházíme ji v tzv. čistém jídle nebo tam, kde můžeme kontrolovat, jak to jídlo vzniklo, rostlo apod.“

Celé Hovory Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.