Pohraniční stráž byla součástí totalitního aparátu. Sympatii k tomu cítit nemůžu, říká Adam Drda
Je správné, aby u bývalé západní hranice, kde umíraly stovky lidí, stála čtyřmetrová socha pohraničníka se samopalem a psem nazvaná Na stráži míru? Diskutují Milan Richter, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí, a Adam Drda z Post Bellum.
Klub českého pohraničí vztyčil na vrcholu kopce Dyleň poblíž Dolního Žandova v Karlovarském kraji sousoší nazvané Na stráži míru, které tvoří čtyřmetrový pohraničník se samopalem a se psem. Sochu ze svého depozitáře zapůjčila na neomezenou dobu chebská radnice. Je to správné?
Sochu vytvořil národní umělec Jan Hána a stála od roku 1955 v Gottwaldových, dnes Městských sadech v Chebu, místo původního pomníku americkým vojákům. Po Sametové revoluci byla odstraněna. Nyní stojí na soukromém pozemku jen kousek od tehdejší západní hranice, kde umíraly stovky lidí. Těch, co hranici hlídali, i těch, kteří ji chtěli překročit.
O tu sochu jsme žádali jako Klub českého pohraničí už dlouhou dobu. Byla odstraněna po listopadové revoluci, my tomu říkáme spíš kontrarevoluci, po roce 1989. MILAN RICHTER
První věc, kterou bych chtěl říct, je, že pan Richter říkal, že vnímá listopadový převrat jako kontrarevoluci. A v tom je, myslím, skrytá ta základní potíž. Já vnímám listopadový převrat jako návrat demokracie po dlouhých letech totalitního systému. ADAM DRDA
„To sousoší je symbolem služby – čestné, poctivé, obětavé služby československých pohraničníků poté, kdy po únoru 1948 docházelo v naší zemi k věcem, o kterých mnoho našich lidí mnoho neví,“ říká k tomu Milan Richter, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí. Jako příklad udává vraždu ženy, která prosazovala JZD.
„Pohraniční stráž nestála na žádné stráži míru a neplnila žádnou obětavou službu československému lidu. Pohraniční stráž tam byla v první řadě proto, aby hlídala, aby se z jedné strany nedalo pronikat z demokratického světa do Československa a především aby lidé, kteří chtěli utéct za svobodou, za tou svobodou prostě nemohli odejít,“ oponuje Adam Drda ze sdružení Post Bellum.
Oba hosté se neshodnou ani na interpretaci roku 1968 – podle Adama Drdy šlo o okupaci, podle Milana Richtera tady žádná okupace nebyla a vstup vojsk jen zastavil ruku těch, kteří o 20 let později rozkradli tuto zem, která je nesuverénní. Poslechněte si celý rozhovor – záznam najdete v audioarchivu Českého rozhlasu Plus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.