Podmořský robot-kluzák

Jednou z takových ponorek je i menší automatická a autonomní ponorka Seaglider, kterou vyrábí firma iRobot. Tato ponorka je výjimečná. Většina podmořských robotů jsou totiž dálkově řízené ponorky (remotely operated vehicles, ROVs). Jejich operátor sedí u ovládacího panelu na mateřské lodi a pomocí kamer sleduje, co se pod vodou děje. Dálkově řízená ponorka je také s mateřskou lodí spojena dlouhým kabelem. Oproti tomu zmíněný Seaglider patří do kategorie autonomních podmořských robotů (Autonomous Underwater Vehicles, AUVs), které mají vlastní centrum řízení, jakýsi vlastní "mozek".

Autonomní roboti nejsou s lodí spojeny kabelem a nedostávají tedy příliš informací, povelů, ba ani energii. Na palubě mají výkonné akumulátory, manévrovací schopnost robota je kapacitou těchto baterií omezena. Většinou proto taky nedosahují velkých rychlostí. Seaglider navíc patří do speciální kategorie tzv. "podmořských kluzáků" (underwater glider).

Podmořské kluzáky opatřené směrovými křidélky se nechávají po týdny až měsíce unášet mořskými proudy a nepatrně, ale účinně manévrují jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru. Během cesty jejich detektory získávají data o okolí, a ta jsou při občasném vynoření odvysílána na družici. Seaglider může operovat nepřetržitě a samostatně až 10 měsíců v hloubkách do 1 km. Jeho dva metry dlouhý a 50 kg těžký trup má doutníkovitý tvar a na jeho konci ční zhruba 1,5 metru dlouhá anténa.

Několik kluzáků typu Seaglider bude v Mexickém zálivu sledovat teplotu, slanost, obsah nerozpuštěného kyslíku a samozřejmě koncentraci ropných látek ve vodě. Seaglidery zatím zjistily stopy ropného znečistění v hloubce až 700 metrů. Tuto operaci řídí odborníci z Jihomississippské univerzity Washingtonské univerzity. Ve světových mořích celkem operuje okolo 120 ponorek typu Seaglider.