Pocházíme z asteroidů?

Dlouhá desetiletí platil obecný názor, že především kometární meteority a také velmi primitivní tzv. uhlíkaté chondrity, byly zdrojem vodního ledu a těkavých látek vedoucích k rozvoji života na Zemi. Zdá se, že toto tvrzení už platit nebude. Tým britských a amerických univerzitních vědců přišel s překvapivým závěrem svého chemicko-geologického výzkumu meziplanetární hmoty. Ten ukazuje, že za velkým množstvím vodního ledu uloženého před miliardami let na Zemi stojí především dopady meteoritů z asteroidů kroužících původně zejména ve vnitřní části sluneční soustavy.

Komety první na ráně
Že jsou komety velkými zásobárnami ledu, dnes již nikoho nepřekvapí. Jsou to zejména jejich jádra a rovněž odpařující se chvost vytvářející za sebou stopu mikroskopických ledoprachových částic. Jádra jsou silně porézní masy molekul ledu, uhlovodíků a některých kyselin. Tyto masy jsou obalené vrstvou prachu, což činí jádra komety takřka nepozorovatelnými mimo jejich období průletu kolem Slunce. Vypadají proto jako jakési kusy uschlého bláta nebo hlíny. Typické kometární jádro obklopuje v blízkosti Slunce tzv. koma, která je známkou aktivity těkavých látek pod povrchem. Před asi 3 miliardami let byla Země silně bombardována tělesy vtaženými do vnitřku sluneční soustavy včetně komet. Astronomům tak bylo vysvětlení přítomnosti ložisek ledu na Zemi z kometárních jader doslova na ráně. Jenže v tomto případě se perfektně uplatnilo pravidlo „Důvěřuj, ale prověřuj.“

Vzácné uhlíkaté chondrity|foto: NASA

Nesrovnalosti s deuteriem
Astronomové porovnali poměry lehkého a těžkého vodíku (zvaného deuterium) ve zmrzlé vodě v 85 vzorcích meteoritů a dvou kometách. Obecně platí, že čím je deuteria ve vzorku více, tím dál od Slunce se tělesa s obsahem vody tvořila. Objekty vzniklé stejně daleko od Slunce by tak měly mít poměrovou hodnotu přibližně stejnou. Porovnání údajů z chemického složení komet a zmíněných uhlíkatých chondritů by mělo ukázat, že oba druhy těles vznikly v přibližně stejných koutech naší sluneční soustavy. Teoretické předpoklady rovněž vznik těchto těles zasazují daleko za dráhu Jupiteru. U komet je tento fakt známý – protáhlé oběžné dráhy jejich jádra donášejí až daleko za dráhu Neptunu. Asteroidy, z nichž meteority pocházejí, mají obvykle hůře zjistitelný rodokmen a doposud se tak přirozeně přepokládalo, že vznikly daleko za Jupiterem a pak se postupným stěhováním velkých planet dostaly změnou gravitačních podmínek v naší soustavě blíže ke Slunci. Pokud by to byla pravda, pak se zbytky ledů v uhlíkatých chondritech pevně uloženy ve formách tzv. hydratovaných křemičitanů musí svým izotopickým složením velmi podobat složení izotopů v kometárním ledu. Uhlíkaté chondrity však mají deuteria o dost méně.

Život mezi Marsem a Jupiterem
Tým vědců tak díky těmto měřením přišel s velmi dobrým důvodem pro přepsání středoškolských a vysokoškolských učebnic. Tělesa, z nichž uhlíkaté chondrity dopadlé na Zem přinesly životodárné látky, se totiž nacházela na drahách mezi Marsem a Jupiterem, či ještě blíže ve vnitřní části sluneční soustavy. Samozřejmě to komety nesmetává úplně ze stolu, ale je zcela prokazatelné, že za přínosem vody i patřičných živototvorných uhlíkových molekul na Zemi mnohem více stojí dopady meteoritů než komet. Mimoto přináší toto zjištění vědcům poměrně nový revoluční pohled na raný vývoj sluneční soustavy a vznik života na Zemi.

Povrch asteroidu Vesta|foto: NASA